Ázerbájdžán

Vízum - online žádost

EXPEDICE ÁZERBÁJDŽÁN

Tufandaq mountain resort

Navštíveno: 2019, 3x 2022

Itinerář:

• Baku
• Shamakhi
• Gence
• Ganja
• Sumgait
• Quba
• Qusar
• Astara
• Lenkoran
• Candy Cane Mountains
• Kis
• Yanar Dag
• Gobustan
• Ateshgah
• Lahich
• Shekhi
• Yanar Bulaq
• Tufandaq

Ze tří Kavkazských zemí je Ázerbájdžán zřejmě tou nejméně známou, alespoň tedy z pohledu českého cestovatele. Na následujících řádcích se tak pokusím lehce poodhalit závoj tajemství, který tuto zemi ohně a bahenních sopek zahaluje. Na úvod pouze upozorním, že tento příspěvek si neklade za cíl popsat jednu cestu do Ázerbájdžánu, ale shrnout mé dosavadní cesty a pobyty v této zemi a poznatky z předchozích cestopisů a doplnit je o další užitečné, nebo zajímavé informace. Některé z nich se ale mohou objevovat i předešlých cestopisech, ale tento obsahuje spoustu nových informací a fotografií.   

Jak do Ázerbájdžánu?

V sezóně létá přímo z Prahy do Baku ázerbájdžánský dopravce Azal, ceny za zpáteční let převyšují 10 tis. Kč. Levnější variantou může být Wizzair. Ten ale zase nelétá do Baku z Prahy, ale jen z Říma a Budapeště. Případně i z Abú Dhabí, kam si se stejnou společností lze zaletět z Vídně. Možností může být i polský LOT z Varšavy, kde se dá sehnat zpáteční letenka kolem 5000 CZK, nebo s Turkish přes Istanbul. Z Turecka, nebo Gruzie lze využít i ázerbájdžánskou nízkonákladovku Buta (která se ovšem v roce 2023 stala součástí Azalu). Nejlevněji jsem se do Baku dostal v dubnu 2022, tisíc korun měl stála zpáteční letenka Praha - Budapešť s Ryanair a stejnou částku jsem zaplatil za spoj Budapešť - Baku a zpět s Wizzair. Hodně se mi líbila i cesta z Prahy do gruzínského Kutaisi s Wizzair a následný přejezd do Tbilisi a nočním vlakem z Tbilisi do Baku. Tato kombinace ta i zpět vyšla asi na 3500 Kč, ale to bylo ještě před covidem. Od té doby jsou pozemní hranice uzavřeny. K cestě z Gruzie do Baku tak lze použít třeba zmíněnou společnost Buta. Určitě bude možné najít i další kombinace, třeba Azal z Německa, případně další alternativy.

Baku

Hlavní město Ázerbájdžánu, Baku, drží prvenství mezi všemi hlavními městy. Jedná se totiž o nejníže položené hlavní město na světe. Za posledních 20 let prošlo výraznou proměnou, která zásadně změnila jeho panorama. Nezapadá tak ani do představ typických kavkazský měst. Během této doby vyrostly třeba v noci plápolající plamenné věže Flame Towers, futuristické Centrum Heydara Aliyeva, obchodní centrum Deniz Mall, připomínající operu v Sydney, nebo muzeum koberců postavené ve tvaru srolovaného koberce. Kontrastem k moderním stavbám je historické jádro Baku, kterému dominuje palác Širvanšáhů, pozůstatky městského opevnění, nebo Panenská věž, která je jedním ze symbolů historického Baku. 

V rámci celého regionu je Baku takový netradiční úkaz. Moderní, bohaté město s řadou futuristických staveb, které je často pořadatelem nejrůznějších sportovních, nebo kulturních akcí. Jako příklad lze uvést Velkou Cenu Formule 1, která se jezdí přímo v ulicích města, nebo finále fotbalové Evropské ligy mezi Arsenalem a Chelsea, které se v Baku uskutečnilo v roce 2019. Za hranicemi města se však nachází krajina a vesnice typické pro celý region Kavkazu. Rozdíly mezi Ázerbájdžánem, Arménií, nebo Gruzií se ve vesnických oblastech téměř smazávají, a i zkušený cestovatel by měl problém poznat, ve které z těchto zemí se právě nachází.

Baku za svůj současný rozvoj vděčí hlavně přírodnímu bohatství, plynu a ropě. Ropa se zde těžila už v 18. století. Využívána tehdy byla jako mazivo, nebo v kožedělném průmyslu a způsob těžby byl tehdy poměrně primitivní, kdy se z vyhloubených studní vytahovala ropa v kožených vacích, které pak byly na oslech přepravovány k zákazníkům. Na přelomu 19. a 20. století byla oblast Baku zřejmě vůbec největším producentem ropy. To už se těžila za pomocí dřevěných ropných věží, přepravována byla po železnici a typickým obrazem této doby byly ropná jezírka a země nasáklá ropou, nebo přímo tryskající a vyvěrající ropa z vrtů. I dnes je v okolí Baku možné spatřit rozsáhlá ropná pole, vlastně se dá říct, že celé město obklopují, i když nejvíce se jich nachází na Abšeronském poloostrově. Postupem času se těžba přesunula z pevniny i do Kaspického moře.

To, že se pod zemským povrchem nachází ropa a plyn dokazují i mnohé přírodní úkazy. Na okrajové části Baku bychom našli hořící skálu Yanar Dag. Jedná se o zemní plyn, který uniká skrz pórovitou, pískovcovou vrstvu. Oheň zde bez přerušení plápolá údajně od 50. let minulého století, kdy ho nedopatřením zapálil pasák ovcí. Obdobná anomálie, hořící voda Yanar Bulaq je k vidění na jihu Ázerbájdžánu u města Astara. S vyvěrající podzemní vodou uniká metan, který po zapálení na hladině vody rovněž hoří. Přítomnost plynu, hlavně kolem Abšeronského poloostrova dokazují i pole bahenních sopek. Ty vznikají nad nalezišti plynu, který na povrch země vytlačuje podzemní vodu. Voda rozpouští jíl, který na povrchu země probublává a následně na vzduchu zasychá a tvoří kuželovité útvary. Voda i bahno v sopce jsou studené. Sopky obvykle dosahují výšky několika metrů, ale nejvyšší bahenní sopka světa, Taragaj Dag má přes 400 metrů. I tuto sopku bychom samozřejmě našli v Ázerbájdžánu. Přestože bahenní sopky vypadají neškodně, některé z nich mohou explodovat a erupce pak dosahuje i stovek metrů. V roce 2021 došlo k velké explozi bahenní sopky v Kaspickém moři, plameny byly vidět mnoho kilometrů daleko. 

Budete-li o návštěvě Ázerbájdžánu uvažovat, Baku je skvělým výchozím místem pro většinu výletů. Samo o sobě nabízí spoustu míst k vidění a mnoho dalších je i v jeho okolí. Kromě těch výše uvedených se nabízí návštěva Aleje mučedníků s věčným ohněm, který připomíná oběti ruské intervence v lednu 1990, nedaleké Bakuské panorama, vodní kanály Little-Venice, na kterých se můžete projet v gondolách a navazující bulvár s procházkou po pobřeží Kaspického moře, nebo Military Trophies Park, což je venkovní výstava vojenské techniky ukořistěné Arménii ve válkách o Náhorní Karabach. Vodní kanály Little Venice byly vybudovány už v roce 1960, dnešní podobu mají od roku 2012, kdy prošly rekonstrukcí. Za návštěvu stojí i zoroastriánský chrám věčného ohně Ateshgah, nacházející se na periferii Baku směrem k letišti Heydara Aliyeva. Dnes už je sice věčný oheň napájen plynovým potrubím, protože vlivem předimenzované sovětské těžby plynu ten původní plamen vyhasl, ale i tak toto místo má svou tajemnou atmosféru a dlouhou historii. Chrám byl vystaven někdy kolem 17. století, ale jako místo zoroastriánských uctívačů ohně sloužil už mnohem dříve.

Zmíněné letiště Heydara Aliyeva je jen jedním z mnoha míst a staveb pojmenovaných po někdejším Ázerbájdžánském prezidentovi. V Baku kromě letiště najdeme i Centrum Heydara Aliyeva, Park Heydara Aliyeva, Muzeum Heydara Aliyeva, sportovní halu Heydara Aliyeva, Palác Heydara Aliyeva, autobusovou zastávku Heydara Aliyeva, nebo bulvár Heydara Aliyeva. Současným prezidentem Ázerbájdžánu je od roku 2003 syn Heydara Aliyeva, Ilham. Sám Heydar Aliyev byl ve funkci o roku 1993 do roku 2003, kdy zemřel v americkém Clevelandu, kde se léčil s problémy se srdcem. Za dob Sovětského Svazu zastával vysoké funkce v jeho strukturách. Během svého působení v úřadu prezidenta pomohl zemi stabilizovat, navázat zahraniční vztahy a využít potenciálu ukrytém v přírodním bohatství.  

Zajímavá místa směrem do Ruska

Druhé největší město ázerbájdžánské město Sumgait leží asi 30 km severně od Baku. Neblaze proslulo útoky na arménské obyvatelstvo v roce 1988, což bylo jednou z rozbušek vleklého konfliktu o Náhorní Karabach mezi Ázerbájdžánem a sousední Arménií. Kolem města se nachází rozlehlé průmyslové areály, hlavně metalurgické a chemické závody. Centrum města, nebo promenáda působí ale klidně, až ospale.

A pokud bychom se vydali od Sumgait dále na sever, směrem k ruskému Dagestánu, po necelých 60 kilometrech bychom dorazili do pohoří Candy Cane. Jeho typické bílo-červené zbarvení má na svědomí vyšší obsah břidlice a železa v půdě. Oblast není nijak významně navštěvovaná, lze bez problému přijet po silnici až k pohoří a uskutečnit menší trek, jehož cílem může být například posvátná, pětiprstá hora Besh Barmaq.

O dalších sto kilometrů dále bychom našli městečka Quba a Qusar, větší obce v regionu, kde lze najít bydlení, obchody, restaurace a je odtud možné vyrážet na výlety do hor, nebo horské středisko Shahdag, které je největší zimní středisko v Ázerbájdžánu s asi 15 lanovkami a necelými 20 km sjezdovek. Nabízí ale řadu aktivit i v létě. Nachází se v pohoří Velkého Kavkazu v blízkosti hranic s ruským Dagestánem. Nedaleko zimního střediska leží vesnička Laza, v jejímž nejbližším okolí se nachází několik vodopádů. Celou scenérii pak dokreslují vysoké, zelené vrcholy všude kolem. V Laze si pak můžete vychutnat typický čaj vařený v samovaru, nebo podniknout trek do nejvýše položoné, vesnice na Kavkaze, Khinaliq. Khinaliq je zároveň zřejmě nejodlehlejším osídlením v Ázerbájdžánu. Místní obyvatelé dokonce mluví i odlišným jazykem. Mezi obcemi Laza a Khinaliq se nachází zoroastriánský chrám, nebo hora Heydara Aliyeva.

Zajímavá místa směrem do Gruzie

Západně od Baku leží město Šamachi, v něm bychom našli největší a nejstarší mešitu na Kavkaze, nebo památník mučedníků a rozpadající se stíhačku sovětské výroby, SU-15. Mešita Jummah odolala několika zemětřesením i úmyslně založenému požáru na počátku 20. století. Většinu sovětské éry ale spíše chátrala. Nákladné rekonstrukce proběhla až v roce 2009.

Lahich je horská vesnice, do které vede jen jedna cesta. Na ní navíc hrozí pád kamenů do vozovky. Sama vesnice má bohatou historii v obrábění mědi a dalších kovových výrobků. Typické pro Lahich jsou kamenné domy a ulice na nichž se nachází množství obchůdků a několik restaurací a kaváren. V době mé návštěvy v ní nebyli téměř žádní turisté, vesnička působila lehce ospale, ale čas v ní strávený určitě stál za to. Cestou do Lahiche navíc můžete zastavit u vysutého mostu, po kterém se za 2 AZN můžete projít tam i zpět. Pokud budete za mostem pokračovat dál, můžete sejít k říčce, která teče pod mostem a dopřát si příjemnou koupel.

Městečko Sheki leží na severu země, asi 320 km od Baku. Zajímavé je pro někdejší karavanseraj, předělaný na hotel a Palác chánů, který je spolu s historickou částí města zapsán v seznamu Unesco. Palác je zajímavý hlavně zevnitř, protože okna jsou tvořena mozaikou z barevných skel a prosvítající slunce pak na podlaze tvoří barevné odrazy.

Pojedete-li do Sheki směrem od Baku, pak se můžete zastavit ve vesnici Vandam. V ní se nachází socha Jean Clauda Van Damma ve své typické póze. Van Damme Ázerbájdžán několikrát navštívil a jeho syn Kristopher si vzal Ázerbájžánku za ženu. Jean Claude si tak zatančil i na místní svatbě.

Zhruba v polovině cesty mezi Sheki a Ganjou se nachází přehrada Mingačevir, Ta slouží kromě výroby elektřiny i k vodním radovánkám.

Ganja je třetí největší město Ázerbájdžánu, po Baku a Sumgaitu. Její asi nejvýznamnější památkou je mauzoleum Imamzadeh. Navštívit lze i lázně Chokak Bath, nebo pozůstatky opevnění a vstupní bránu do města Ganja Fortress Gate. Ganja je od Baku ale poměrně daleko, cesta autem zabere 5 hodin a poslední kilometry před vjezdem do města jsou lemovány portréty padlých vojáků v bitvách s Arménií o Náhorní Karabach, které se táhnou od dob rozpadu Sovětského Svazu. Ve městě bychom našli i dům postavený z 50 tisíc lahví. Nějakých 60 kilometrů od Ganji směrem na Baku bychom našli město Naftalan, to je vyhlášené pro ropné lázně a koupele v ropě.

Zajímavá místa směrem do Íránu

Několik desítek kilometrů jižně od Baku se nachází skalní památky Qobustan. Jedná se o místo pravěkého osídlení s malbami lovců a zvěře na skalách. V areálu je možné navštívit i muzeum. V okolí Qobustanu se také nachází několik polí bahenních sopek. K těm se dá dostat po nezpevněných pouštních cestách i autem. Jedna z takových cest k bahenním sopkám se nachází za obcí Qarakosa směrem od Baku 

Lenkoran je město na jihu Ázerbájdžánu u pobřeží Kaspického moře. Žije v něm asi 60 tis. obyvatel. Oproti Baku vypadá poměrně zanedbaně, ale samotné město asi nebude tím hlavním důvodem, proč by někdo mířil do těchto končin. Spíše poslouží jako taková základna k dalším výletům, například do hor, nebo k hořící vodě Yanar Bulaq. V samotném Lenkoranu je k vidění třeba kruhová pevnost Zindan Tower. Ta v počátcích svého vzniku tvořila základ obrany města, ale proslula spíše jako dočasné vězení mladého Stalina během prvních let existence Sovětského Svazu. Stalin po krátké době věznění údajně utekl podzemní chodbou k pobřeží Kaspického moře a odtud doputoval do Ruska. Věž se však navštívit nedá, neboť je v dezolátním stavu. U vjezdu do města se nachází něco jako hrad, ale je to jen zeď se vstupní bránou, za kterou nic není. Naproti "hradu" se nachází areál zřejmě někdejší čajovny, v jejímž středu stojí obří atrapa samovaru. Nicméně i tento areál nevybočuje z celkového obrazu města a chátrá.

Na samotném jihu Ázerbájdžánu se nachází město Astara, které také tvoří hranici se sousedním Íránem. Nedaleko od Astary vytéká ze země hořící voda, pramen Yanar Bulaq, který můžete zapálit. V této oblasti se také vyskytují horké prameny, tzv. hot springs. Často se ale jedná spíše o malý pramínek.

Yanar Bulaq v překladu znamená hořící pramen a je jednou z dalších ohnivých zajímavostí Ázerbájdžánu. Spojení ohně a vody má samozřejmě své logické vysvětlení. Vodní pramen obsahuje vysoké množství metanu. Pokud nad pramínkem škrtnete sirkou, nebo zapalovačem, pramen zapálíte. Někdy ale musíte mít i dost štěstí a času, abyste s k tomu pokusu vůbec dostali. Každou chvíli zde zastaví auto s místními, kteří si plní touto vodu malé pet lahve, ale i velké barely. A než si všechny nádoby načepuje osádka jednoho auta, minimálně dvě další zastaví a postaví se do fronty. To všechno se děje proto, že místní věří v léčivé účinky vody. 

Exkláva Nachičevan

Ázerbájdžán je také jedním z mála států, k jejichž rozloze patří i území oddělené jinými státy, tedy ležící mimo vlastní hranice. Těmto útvarům se říká exkláva a v Evropě je příkladem třeba Kaliningradská oblast, která patří Rusku, ale je obklopena Polskem a Litvou. V případě Ázerbájdžánu se jedná o exklávu Nachičevan. Ta vznikla v dobách formování Sovětského svazu. Nachičevan má krátkou hranici s Tureckem a zhruba stejně dlouhé hranice s Arménií a Íránem. Ázerbájdžán usiluje o trvalé, pozemní spojení s tímto svým územím. Aktuálně je možná jen nákladní doprava skrz koridor, vedený přes území Arménie a četné checkpointy hlídané ruskými a arménskými vojáky. V podstatě nemožný je i vstup do oblasti Náhorního Karabachu, do kterého se lze dostat jen za základě vládního povolení. Vstup bez povolení vlády Ázerbájdžánu bude znamenat následný zákaz vstupu do celého Ázerbájdžánu. Ázerbájdžánská vláda si vede seznam lidí, kteří na toto území bez svolení vstoupili. Je na něm i několik Čechů, mezi nimi zaujme třeba jméno cestovatele a spisovatele Ladislava Zibury. Při žádosti o ázerbájdžánské vízum, o které se žádá online, se vás budou ptát, zda jste oblast Náhorního Karabachu navštívili. Pokud jste na výše zmíněném seznamu, ani zamlčení této skutečnosti a vlastnictví druhého pasu nebude znamenat kladné posouzení žádosti o vízum. 

Historie a reálie Ázerbájdžánu

Náboženství

Ázerbájdžán je muslimská země, kde většinu tvoří šíité. Po Íránu je Ázerbájdžán druhou zemí s největším zastoupením šíitského islámu ve své populaci. V Íránu také žije početná komunita Azerů, která je dle různých zdrojů odhadovaná na 15 - 30 milionů lidí. V každém případě tato komunita svým počtem převyšuje počet Azerů žijících v samotném Ázerbájdžánu. Těch je okolo 10 milionů. Azerského původu je i duchovní vůdce Íránu, Alí Chameneí. V Ázerbájdžánu vedle sebe bez problémů existují i další náboženství jako židé, křesťané. Pravoslavné kostely stojí v Baku, Ganje a Shamakhi. Většina obyvatel, hlavně ve větších městech je ale nábožensky spíše odměřená a víru nijak aktivně nepraktikují. V Baku můžou být k vidění zahalené ženy, ale to jsou turistky z arabských zemí, v Ázerbájdžánu se ženy nezahalují. Také se zde pije alkohol, hlavně vodka a víno, což je částečně i dědictví po Sovětském svazu. Některé tradice ale mohou turistu z Evropy překvapit. Není vzácností u mešit vidět ohrádku s ovcemi. Pokud v rodině nadchází nějaké důležitá událost, koupí se ovce, která se následně obětuje, což by mělo zajistit úspěch a přízeň. Ovce se zpracuje a naporcuje. Je zvykem, že většina masa se rozdá mezi chudé, nebo příbuzné. Místo, kde se takto ovce obětují a zpracovávají je často hned u mešity a vypadá jako řeznictví. Příznivou budoucnost lze rovněž podpořit i darem chudému, který se nazývá názir. V praxi to bývá drobný finanční dar.

Ekonomická situace

Naprosto dominantním vývozním artiklem je ropa a plyn, který tvoří téměř až 90% vývozu. Zbylá část je zastoupena chemickým průmyslem, nebo zemědělstvím. Měnou je manat, označován jako AZN. Kurz k české koruně se pohybuje (2022 - 2023) kolem 14 - 16 CZK za 1 AZN. Průměrná mzda v Ázerbájdžánu je nějakých 850 manatů měsíčně, což je méně, než 15.000 CZK. Vysoké mzdy, tisíce dolarů měsíčně, často mají zahraniční pracovníci ze západních zemí, pracující na manažerských pozicích ve stavebnictví, nebo těžařství. Naopak nekvalifikovaní pracovníci z chudých zemí často pracují za minimální mzdu. Mimo Baku bude úroveň mezd ještě nižší. Například ruční umytí auta třemi pracovníky vyjde mezi 5 - 10 AZN, jízda Boltem přes půl Baku na cca 3 AZN. Ceny za potraviny v obchodech jsou ale často srovnatelné s naší úrovní, v restauracích také. Kafe v Baku vyjde kolem 4 - 6 AZN. Levný je benzín, litr stojí okolo 1 manatu. Typická je přezaměstnanost na řadě míst.

Svatební byznys

V Ázerbájdžánu je pořádání svateb bez nadsázky regulérním odvětvím místní ekonomiky. Hostiny se konají v honosných sálech a zvány jsou často vyšší stovky hostů. O zábavu se stará diskžokej, kapela, ale i tanečníci, bubeníci, ohňostroj a další doprovodný program. Stoly jsou plné jídla a pití a vše je po celý večer průběžně doplňováno. Uspořádání takové veselky vyjde na statisíce korun, není výjimkou ani účet přesahující milion. Při průměrné mzdě v Ázerbájdžánu, která činí kolem 850 manatů (cca 13.000 CZK), se nabízí otázka, kde na to místní, vdavkuchtiví lidé berou. Odpověď je jednoduchá. Každý z pozvaných hostů přispěje dle svých možností a z vybraných peněz se hradí náklady na veselku. Obvyklá výše příspěvku se pohybuje mezi 50 – 100 manaty, ale lépe situovaní jedinci, nebo bližší rodina může přispět i více. U vstupu do každého svatebního sálu se nachází zdobená skříňka, do které se vhazují obálky s finančními dary. Ty se na konci vyberou a vyúčtují. Počty svatebních hostů se pohybují řádově ve stovkách a to už dá dohromady pěkný obnos peněz. Svatební paláce se nacházejí v každém větším městě, jenom v Baku jich jsou desítky. Nesou označení Saray, což doslova znamená palác. V každém z takových paláců je ještě většinou několik oddělených sálů. V jednom paláci tak může proběhnout několik svateb za večer a další den znovu a znovu. Výzdoba takových sálů je honosná, na plastovém kvítí a obdobné výzdobě se obvykle nešetří. Uvidíte-li v Ázerbájdžánu takový palác, nebojte se nakouknout dovnitř. Dominantou každého sálu je pódium s trůnem, které je určeno ženichovi a nevěstě. Na tomto místě sedí, pokud zrovna netančí, nebo se nevěnují svatebním hostům. Přestože běžně hraje na svatbách i moderní hudba, nemůže se žádná svatba obejít bez tradiční muziky a tanců. Netancuje se v párech, ale v kruhu. Často tancují muži odděleně, ale není to nijak striktní. Tradiční tanec obvykle zahrnuje rychlé kmitání nohama, ruce jsou zvednuté nad hlavou a šroubují neviditelné žárovky. Při některých tancích je možné vidět i tanečníky s nožem v zubech.

Oproti naším zvyklostem ale svatební veselí netrvá až do časného rána. Obvykle ještě před půlnocí vše končí, muzika přestává hrát a hosté odcházejí. Do sálu pak naběhne úklidová četa a připraví ho na další svatbu konanou další den.

To že jsou svatby lukrativním byznysem je patrné i na množství podnikatelů a různých podnikavců nabízejících doprovodné služby. V Baku jsou celé ulice plné obchodů s obleky, půjčovnami šatů, prodejců květin, zlatých šperků, voňavek a dalšího svatebního sortimentu. Na ulicích před obchody postávají naleštěné, bílé limuzíny ozdobené květinami a s řidiči v oblecích, připravenými okamžitě vyrazit a pro novomanžele a poskytnout jim odvoz do svatebního paláce.

S ázerbájdžánskou svatbou je spojena i řada tradic. Některé se odehrávají u nevěsty doma, jiné je možné vidět během veselky. Bývalo zvykem, že rodina ženicha zajistí dům a rodina nevěsty jeho vybavení. Často už po narození holčičky se rodina začíná připravovat na její svatbu a průběžně hromadí veškeré vybavení, které jednou bude tvořit tento dar, kterému se říká čehiz. Další z tradic je červená stuha zavázaná kolem pasu nevěsty. Ta se uvazuje doma, před odjezdem na veselku a značí počestnost nevěsty. Kdyby se nějakým nedopatřením náhodou stalo, že nevěsta před svatbou o počestnost přišla, lze to opravit chirurgicky. Záleží ale na tom, jak která rodina je tradiční. V Baku budou pravidla volnější, než v odlehlejších regionech. Přesto platí, že většina žen vstupuje do manželství jako panna.

Ázerbájdžánská kuchyně

Ázerbájdžán je ovlivněn polohou země mezi Ruskem, Tureckem a Íránem a tyto vlivy jsou patrné i v ázerbájdžánské kuchyni. Populární jídla jsou různé šašliky, kebaby, rýže a polévky. Velmi oblíbeným pokrmem z rýže, který je podáván i při slavnostních událostech je plov. Podává se v různých variacích s masem, ale třeba i sušeným ovocem. Oblíbené jsou placky kutab, dělané z pšeničné mouky a plněné masovou, nebo zeleninovou směsí. Výborné jsou třeba dýňové a velmi rozšířené jsou i z velbloudího masa, ačkoliv velbloudi v Ázerbájdžánu k vidění nikde nejsou. Dolma je zelenina plněná mletým masem. Může se jednat o vinné listy, plátky baklažánu, nebo papriku. Ruské vlivy zastupuje v mnoha zemích populární polévka boršč, nebo různé obdoby pirožků. Za ázerbájdžánskou národní polévku lze označit dovgu. Ta se připravuje z bílého jogurtu, nebo kefíru a bylinek, jejichž základem je koriandr a kopr. Do polévky se přidává i rýže, nebo bulgur. Díky Kaspickému moři jsou oblíbeným pokrmem i ryby. Během hostiny se obvykle neservírují postupně jednotlivé chody, ale vše se na stůl přinese najednou a každý si bere to, na co má chuť. Národním nápojem je ázerbájdžánský čaj, který má někdy co dělat, aby svou pozici uhájil před vodkou. Ta je zase oblíbeným alkoholickým nápojem. V Ázerbájdžánu se ale dělají i dobrá vína, a to nejen z hroznů, ale i třeba granátových jablek. Rozšířenou značkou piva je Xirdalan. Pokud máte rádi pivo a budete v Baku, pak navštivte pivovar s restaurací Beerbasha. Výborné pivo v moderně zařízené restauraci s dobrou kuchyní jen pár minut chůze od Flame Towers. Z nealkoholických nápojů je kromě čaje populární i kompotová šťáva, nebo ayran, rozmíchaný jogurt s vodou a solí. Hlavně v teplém počasí je ayran velmi osvěžující. K čaji často můžete dostat murebbe, což je ovoce vařené ve vodě s cukrem a následně uložené v zavařovací sklenici. Často to jsou třeba třešně, hrušky, meruňky, nebo další podobné ovoce. Díky cukrové lázni je velmi sladké, ale s hořkým čajem se chuťově dobře doplňuje. 

Ceny a služby

Noční život v Baku

Centrum Baku je hodně živým místem i v pozdním večeru. Na každém rohu lze najít nějaký hudební klub, hospodu, kavárnu, nebo restauraci. V některých podnicích je dobré míst rezervaci, v jiných zase můžete využít míst k sezení jen pokud zaplatíte depozit, který musíte následně propít. Za večer ale klidně můžete vyzkoušet více možností. Hodně možností večerního a nočního vyžití je v místech kolem Fountains Square a parčíku Molokan Garden. 

Tipy a rady na cestu

Do Ázerbájdžánu je potřeba vízum, o které se žádá online. Obvykle přijde druhý pracovní den, stojí 26 usd. Žádá se zde https://evisa.gov.az/en/ 

Hned na letišti si můžete koupit sim kartu s daty. 3 GB stojí 32 AZN, což je asi 500 CZK. Pokud ji potřebujete hned, tak jinou možnost mít na letišti nebudete (kromě WI-FI). Jinak ve městě jsou pak ceny zhruba poloviční. Ke koupi simkarty budete potřebovat pas. Data z české sim bych určitě nepoužil a vypnul bych je ještě před odletem. Cena za 1 MB je 360 CZK.

Jak se domluvit? V Baku mladí umí většinou anglicky a někteří rusky. Starší umí rusky téměř všichni a anglicky zase téměř nikdo. Obecně je ale znalost ruštiny mnohem více užitečnější, než angličtiny. I bez ruštiny se ale na základních věcech dá domluvit a cestovatel v Ázerbájdžánu bez ní může existovat.  

Na většině turistických míst, kde se platí vstupné, zaplatíte jako zahraniční návštěvník násobně vyšší částku, než místní. V Baku to je například vstup do Panenské věže, Military Trophies Parku, nebo Yanar Daq. Mimo Baku třeba vstup do muzea v Qobustánu. Pro místního je cena 2 - 3 AZN, pro turistu 10 - 15 AZN. Jsou ale i místa, kde se vstupné neplatí, například přístup k bahenním sopkám, nebo hořící vodě Yanar Bulaq.