Cestovat chytře a levně = cestovat hodně

Cestování v posledních letech zažívá velký rozmach, pomineme-li období pandemie. Cestovalo se vždy, ale až nedávno se cestování stalo díky levným letenkám a spoustě užitečným online službám snadné a dostupné opravdu široké veřejnosti. S tím se vyrojilo také množství podnikavců nabízející různé formy členství a studia v "cestovatelských akademiích" a "vzdělávacích programech". Za pár stovek měsíčně si můžete přehrát několik videí s informacemi, které lze najít na internetu zdarma, nebo si nechat vytvořit itinerář vaší dovolené. Nechci nikomu upírat příležitost na poctivý výdělek, ale taky zřejmě nikomu neplatíte za to, aby vám ukázal, jak si objednat zboží na Alze, nebo na Rohlíku. S cestováním je to podobné. Je to souhrn služeb, které si koupíte, velmi pravděpodobně všechny online. Pokud víte kam se chcete podívat, máte polovinu práce hotovou. V té druhé si jen najdete a koupíte vhodnou letenku, zamluvíte ubytování, objednáte si vstupenky do míst, která vás zajímají, případně si ještě zarezervujete auto. Vše online. V době odletu se dostavíte na letiště, projdete kontrolou, nastoupíte do letadla, v cílové destinaci z něj vystoupíte, vyzvednete si objednané auto, dojedete do zamluveného ubytování a pak už můžete vesele chodit po památkách, nebo poznávat místní kulturu, gastronomii, přírodu, nebo cokoliv je vám blízké. Samozřejmě je to trošku zjednodušeně popsáno, ale o moc více vědy za tím opravdu není. Zvlášť pokud chcete cestovat po Evropě. Mimo Evropu může být nutné ještě získat vízum. V několika odstavcích níže se podělím o to, jakým způsobem a jaké pomocníky pro cestování využívám já. Samozřejmě zdarma. Všechny rady, o které se zde dělím jsem si sám odzkoušel v praxi, pomyslnou vlaječku jsem zapíchnul do více než 40 zemí, z nichž jsem byl v řadě z nich opakovaně.

Jak cestovat často, nebo alespoň častěji?

Cestovat často se dá i s běžným zaměstnáním. Není nutné být digitálním nomádem a pracovat online třeba z pláže z Bali, i když by to jsitě bylo příjemné. Můj případ to ale není. Jsem zaměstnán v běžném režimu od pondělí do pátku. K tomu, abych mohl cestovat často plánuji své výlety a výpravy přes víkendy a využívám státní svátky. Někdy tak stačí obětovat den dovolené a získám 5 dní volna. A s tím už se něco vymyslet dá. Na cesty mimo Evropu se samozřejmě hodí více času, jednak i čas strávený v dopravních prostředcích je delší a tím úměrně narůstá i únava. Ale na výlet do nějaké Evropské země může být 5 dní dostatečný časový příděl. Za poslední dva roky jsem si nevzal v práci volno, aniž bych někam neletěl, neberu si volno na to, abych mohl sedět doma. Pokud nepracujete ze 100% online, pak zde jiná zázračná rada, než dobře hospodařit s časem není. A ne každý musí někam letět každý měsíc, někdo třeba preferuje dvě delší dovolené, než 12 kratších. Samozřejmě horší to v tomto směru mají lidé v provozech a zaměstnáních, který neumožňuje velkou flexibilitu ve vybírání si volna. Pokud je nařízená celopodniková dovolená, pak člověk asi moc možností nemá a termín je mu zkrátka určen. Univerzální recept pro všechny zkrátka neexistuje a každý, kdo chce si musí najít ten svůj.

Telefon, pas a kreditka.

Tyhle tři věci jsou zásadní, cokoliv dalšího jen zvyšuje, nebo snižuje komfort na cestách. V telefonu mám mapy, Booking, překladač, bankovnictví, kontakty a spoustu dalších užitečných věcí. K čemu slouží pas a kreditní karta asi není třeba se rozepisovat. Když píšu o kreditní kartě, pak opravdu myslím kreditní kartu s předschváleným limitem peněz od banky, čili úvěrovou kartu. Ta je důležitá pro půjčení auta, neboť 99% půjčoven chce deposit a chce si ho zablokovat na kreditní kartě. Běžnou platební kartu neakceptují, stejně tak hotovost. Mimo to mi kreditní karta dává jisté možnosti, jak se dostat k extra penězům, kdyby náhodou bylo potřeba. Taky ji mám jako alternativní kartu pro případ, že by moje běžná karta k účtu přestala fungovat, sežral mi ji bankomat, nebo se s ní cokoliv jiného stalo.

Vždy batoh, nikdy ne s kufrem

Pokud jedete na služební cestu, pak chápu, že máte kufr a v něm oblek, košile, žehličku apod. Pokud letíte s cestovní kanceláří do hotelového rezortu, pak chápu, že si vezete v kufru slunečník, nafukovací lehátko, sadu na šnorchlování, zavařeniny na celou dobu pobytu, pokud není all incluvise atd. Pokud cestujete za poznáním a dobrodružstvím, pak kufru nerozumím. Jednak kufr dokáže prodražit letenku, protože se za něj extra připlácí. Zvlášť to pocítíte, pokud třeba do cílové destinace letíte s mezipřistáním. Pak na něj taky musíte neustále čekat, někdy klidně i hodinu hypnotizujete dopravní pás. Riskujete, že chybou při nakládání odletí jinam, než vy. Riskujete poškození, například ulomení koleček. A i pokud se nic takového nestane, pak ani samotný pohyb s kufrem v ruce není nic příjemného. Takový batoh máte celou dobu na zádech, obě ruce volné, zvlášť na letišti neustále někomu ukazujete pas, nebo nějaké papíry, případně QR kódy v telefonu. Pokud jste v časové nouzi a musíte se rychle někam přesunout, pak se s batohem běží mnohem příjemněji, než kufrem na kolečkách. Výhoda batohu také spočívá v odbavení. Batoh je tvárný, snadno ho v případě, že vám chtějí přeměřit velikost zavazadla na letišti nacpete do té nenáviděné klece. Snadněji ho i nacpete v letadle do té přihrádky nad hlavami. A pokud opravdu nestíháte a dobíháte letadlo, které už se téměř chystá ke vzletu, tak si můžete být jisti, že s batohem, jakožto příručním zavazadlem vás na palubu ještě pustí, ale Gate pro zavazadla k odbavení už může být zavřený a v tom případě máte smůlu. Buď nepoletí kufr, nebo nepoletíte ani vy a ani kufr. Díky batohu jsem takto na poslední chvíli proklouznul na letadlo ze Saúdské Arábie, Ukrajiny, nebo z Říma. Mít s sebou kufr, tak si nedobrovolně prodloužím pobyt.

Jaký batoh na cesty a do letadla?

Jako téměř v ničem, ani zde neexistuje univerzální rada, nebo jedno jediné řešení. Základním předpokladem je, aby se vám batoh pohodlně nesl. Pak by měl být svými rozměry vhodný k tomu, aby se do něj něco vešlo, ale zase by neměl mít takové rozměry, aby před nástupem do letadla lákal pozemní personál k jeho přeměření. V tomto případě pomůže, když batoh nemá pevnou zádovou konstrukci. Někdo upřednostní batoh s větším vnitřním členěním, někdo s velkým hlavním prostorem, který není nijak dále dělen. To je i můj případ. Pro vnitří uspořádání pak používám menší organizéry, do kterých dávám třeba oblečení. Já nejčastěji používám batoh Trailblazer 44 od značky Montane. Jednak je neuvěřitelně lehký a přesto odolný. Sice má kovovou výztuhu, ale ta se dá vyndat. Používám ho bez ní. Má rolovací zavírání, což má tu výhodu, že když mám málo věcí, batoh sroluji a on vypadá mnohem menší, než je jeho skutečná kapacita. Ta je 44 litrů. Naopak, když pak v cílohé destinaci nakoupím třeba jídlo, nebo vodu, uzávěr odroluji a získám dostatek místa i pro tyto věci, které bych jinak musel vzít do ruky. Z více než 60 cest letadlem s tímto batohem jsem za něj doplácel jen jednou, když jsem ho kvůli té zádové výztuze těsně nenacpal na Islandu do klece. Po této zkušenosti jsem výztuhu vyndal, aniž bych pociťoval vliv na komfort nošení. Batoh má i elastickou síťovanou kapsu, do níž se taky hodně vejde a je vhodná například na uložení mokrých, nebo vlhkých věcí. Kromě toho má i malou vnitřní kapsu, kapsu na camel bag, která se hodí i pro převážení notebooku, a větší a utajenější kapsu na doklady, nebo důležitější věci. S tímto batohem a obsahem v něm jsem schopen v pohodě vydržet několik týdnů mimo domov. Od značky Montane mám i další batohy, například 30l pro kratší cesty. Na další batohy Montane, případně batohy dalších značek se můžete podívat, nebo si je rovnou objednat v ochodě Travelight, nebo 4camping, které se zaměřují na kvalitní cestovní a turistické vybavení. Poměrně populární jsou i batohy CabinZero, které jsou vhodné třeba na eurovíkendy letadlem. Jsou na to určené a nemusíte se bát, že by se vám nevešly do měřící klece při boardingu.

Jak kupovat letenky?

V první řadě je dobré uvědomit si, kam chci vlastně letět. Mít třeba i více variant a neupínat se jen k jedné. Pak je dobré vědět odkud chci letět. Pro mě je nejpohodlnější létat z Prahy, protože z postele ke Gatu mi to trvá asi 10 minut. Ale pro cestovatele z jiných částí ČR může být a určitě i často je výhodnější letět z Vídně, Budapešti, Katowic, nebo z některých německých letišť. Když vím, která letiště jsou pro mě přijatelná, mohu se podívat jaké společnosti z nich a kam létají. No a poté čekám a hlídám u konkrétních společností cenu. Letenky kupuji většinou s velkým předstihem, i teď jich mám nakoupeno několik, nejvzdálenější odlet dokonce až za 7 měsíců. Kupováním letenek v předstihu se výrazně ušetří náklady, neboť ta stejná letenka kupovaná těsně před odletem může být klidně 3-4 tak drahá. Zároveň také vím, kdy a kde budu a můžu si stejně tak za výhodnější ceny zarezervovat ubytování, auto a další služby. To že nevím, co bude za půl roku? No nevím. Co riskuji? Jen cenu té letenky. V případě komplikací zruším rezervaci auta i ubytování a nestojí mě to nic navíc. A pokud kupuji letenku za několik stovek, případně nižších tisíců, pak se ani případná ztráta nerovná osobnímu bankrotu.

Pokud například vím, že se chci podívat do oblasti Jižního Kavkazu, pak téměř jistě poletím do Jeravanu, Tbilisi, Kutaisi, nebo Baku. Tedy vím kam a můžu se podívat na web místních letišť, nebo aerolinek, které je obsluhují, jaké linky a jaké společnosti tam a odkud létají. Případně mohu využít web, nebo aplikacei Kiwi.com a požadované lety si najít tam. Tím se dozvím, že třeba do Kutaisi létá Wizzair z Prahy, do Jerevanu z Vídně i z Prahy a do Baku z Budapešti, Říma, nebo Abu Dhabi (stav k podzimu 2023). Řím i Abu Dhabi je už poměrně daleko, ale Budapešť, Vídeň, nebo Praha jsou dostupná letiště. Teď už jen kontroluji dostupnost a ceny letenek na stránkách, nebo v aplikaci dopravce. To zabere pár okamžiků, lze to udělat třeba při čekání ve frontě, nebo jízdě v autobude apod., protože většina dopravců má aplikace do telefonů a lze hledat přímo v nich. A pokud se objeví nějaká akce, nebo cena, která mi do dané destinace přijde atraktivní, tak okamžitě kupuju. Váhat několik dní se obvykle nevyplatí, protože ceny letenek se rychle mění. Někdy se nemusí oplatit váhat ani několik hodin. Takto jsem například letěl do Baku z Budapešti za 1000 Kč, na Island z Vídně za 900 Kč, na Kypr z Prahy za 700 Kč, do Říma z Prahy za 398 Kč, do Jordánska z Prahy za 1400 Kč apod. Vše samozřejmě zpáteční lety. Cena je bez příplatku za odbavené zavazadlo, bez výběru konkrétního místa v letadle, bez prioritního odbavení a dalších služeb, jejichž přínost ani zdaleka neodpovídá jejich ceně. V případě letů se společností Wizzair po slevě Wizz Discount Clubu, což v tomto případě byly všechny kromě letu do Jordánska. Jak vidíte, nepoužívám žádné zázračné triky, neprogramuju si žádné vyhledávací roboty a přesto létám levně.

Jak si najít ubytování?

Využívám aplikaci Booking.com, velmi výjimečně Airbnb a alternativou pro dobrodruhy může být i Couchsurfing. V momentě, kdy mám koupenou letenku a vím, kdy a kde se budu nacházet, nebrání mi nic zamluvit si ubytování. Na Bookingu si zadám lokalitu a datum a dostanu obvykle nespočet možností, které si mohu dále třídit dle preferencí. Protože obvykle plánuji cestu až za několik měsíců, pak volím taková ubytování, která nevyžadují platbu předem a umožňují bezplatné zrušení co nejblíže k termínu příjezdu. Pokud bych nemohl odletět, pak jen rezervaci bezplatně zruším. U Bookingu se oplatí pročítat recence, nebo se na ně alespoň zběžně podívat. Obecně se řídím tím, že špatná recence je lepší, než žádná recenze. Alespoň vím, že to ubytování skutečně existuje. Občas se v tom množství inzerátů může objevit i nějaký ten podvodný. Čtením recenzí a volbou vhodného typu ubytování lze toto riziko celkem úspěšně eliminovat. Nejčastěji se podvody týkájí ubytování u soukromých hostitelů, naopak u hotelů, nebo hostelů se není třeba příliš obávat. V mnoha destinacích jsem ale nocoval i u soukromých hostitelů a problém jsem nastal jen dvakrát. V Estonsku majitel nemovitosti ukončil její pronajímání, ale zapomněl ji stáhnout z inzerce na Bookingu. Což jsem se dozvěděl, až když jsem dorazil na místo. A na Ukrajině jsem nedbal svých vlastních rad a v Oděse si zamluvil apartmán, který neexistoval. Respektive existoval jen virtuálně. Protože jsem ale předem nic neplatil, o nic jsem v ani jednom případě nepřišel. Tedy kromě času a nervů při komunikaci s podporou Bookingu.

Booking tedy nakonec vše vyřešil. V případě, že vám nastanou potíže s ubytováním ne vaši vinou, můžete se obrátit na podporu, kde lze hodiny trávit čas nicneřešícím dopisováním s jejich chatbotem, nebo si procvičit angličtinu během hovoru s operátorem. Přestože prý existuje něco, jako česká linka, nikdy se mi na ni nepodařilo dovolat a vždy jsem byl přesměrován na anglicky hovořící operátorku. Ta po oznámení problému musí kontaktovat ubytování, ověřit aktuální stav a poté vám může nabídnout alternativu. Vždy slíbí, že obratem zavolá, ale nikdy se mi nestalo, že by byl problém vyřešen bleskovou rychlostí. V Oděse Booking nabídl náhradní ubytování asi po 3 hodinách, když už se blížila půlnoc a v Estonsku se ozvali až druhý den po poledni. Naštěstí jsme si tehdy pomohli bez Bookingu a našli si ubytování v jiném zařízení. Takže pokud k problémům dojde, rovnou volejte na linku Bookingu a nedejte jim vydechnout. Pokud řeknou, že se ozvou za dvacet minut, pak počkejte 20 minut. Když se pak nic nestane, volejte znovu, jinak se může stát, že čekáním strávíte celou noc a druhý den vám přijde od Bookingu email, kde se dočtete, že se okamžitě po oznámení problému chopili iniciativy a začali situaci řešit. Přesto se není potřeba bát, rizikům se dá předcházet vhodnou volbou ubytování a každý problém má své řešení. A cestování je i o improvizaci.

Solo cestování? Má řadu výhod

Pokud někam vyloženě chcete a nikdo se k vám nechce, nebo nemůže přidat, pak zbývají dvě možnosti. Zůstat doma, nebo vyrazit solo. Baví mě cestovat ve společnosti a baví mě cestovat sólo. Jaké to má výhody? Předně je vše podle vás. Jdete tam, kam chcete, fotíte si to, co chcete, klidně si hodinu počkáte na ideální podmínky a záběr a nikdo na vás nemusí nervózně čekat. Jako solo cestovatel se také snadněji seznámíte s místními a máte mnohem větší šanci proniknout do jejich blízkosti a dočkat se třeba pozvání na čaj, než plný autobus účastníků zájezdu s delegátem. Taky si snadněji uděláte přátele mezi ostatními cestovateli. Pokud jsem jel někam solo, vždy jsem volil jako ubytování hostely, což je místo, kde se zase seznámíte s jinými solo cestovateli. Můžete se s nimi podělit o zážitky, nebo se domluvit na společné spolucestě do další destinace. Díky solo cestování jsem si našel přátele třeba z Indie, Íránu, Finska, Austrálie, Saúdské Arábie, Norska, Ázerbájdžánu, Francie, Ruska, Chile, Turecka, Uzbekistánu a dalších zemí. Zkrátka nikdy nevíte, koho vám osud přihraje do cesty, ale jisté je, že vždy bude na co vzpomínat. Vyrazit poprvé na svou solo cestu a překonat s tím související obavy bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem v rámci cestování mohl udělat.

Co dělat na místě?

Pokud plánujete být v jednom městě, pak je to jednoduché. Můžete chodit pěšky, nebo využít mhd, případně taxi. Co ale dělat, pokud chcete i někam dál a nemáte, nebo nechcete si půjčovat auto? Můžete využít třeba aplikaci GetYourGuide. Ta funguje podobně jako třeba Booking. Najdete si přes ní výlet do míst, která vás zajímají a objednáte si ho. Můžete si objednat single výlet jen pro vás, nebo se přidat do nějaké menší skupiny. V obou případech vás ve smluvený čas a smluveném místě vyzvednou a vezmou vás tam, kam jste si vybrali. Párkrát jsem toho využil a nikdy nelitoval.

Jak si připravit itinerář?

Ani příprava itineráře není žádná věda. V podstatě nenajdete místo, kde by už před vámi nikdo nebyl. A to znamená, že z z takového místa někde budou fotografie, poznámky, nebo rovnou celý cestopis. Případně množství cestopisů. Tím obvykle začínám, pročtu si cestopisy, podívám se na videa z dané destinace na youtube a místa, která mě zaujmou si uložím do google map. Pokud mám v mapách uloženo vše podstatné, naplánuji si jak se k těm místům dostat. Zda je potřeba auto, nebo si vystačím s nějakou lokální dopravou. A na místě si pak ta uložená místa otevřu v navigaci a vyrazím za uloženým cílem a pak už se jen kochám. Ani za tvorbou itineráře se tak neskrývá žádná věda. Můžete si sice od někoho koupit hotový itinerář, ale s tím si kupujete i cestu někoho jiného. Není nad to si na mapě danou zemi virtuálně projet a určit si vlastní priority. Pro cestopisy nejčastěji chodím na cestujlevne.cz obvykle tam najdu slušný obsah prvotních informací a tipů co kde vidět. Poté hledám informace na youtube, v mapách a googlu. Když se mi místo líbí, uložím si ho do své mapy. Jednotlivé mapy dle lokalit, nebo témat jsou zde k dispozici, můžete si tak ušetřit čas a bez obav si zkopírovat odkaz a použít je během své cesty. Samozřejmě zde nejsou mapy z celého světa, ale jen z těch míst, kde jsem byl, budu, nebo mě zajímají. Ale pokud odněkud máte podobně zpracovanou mapu, cestopis, nebo pár fotek a rad a chcete se o tento obsah podělit s ostatními, napište mi, rád ho zveřejním.

Jak si půjčit auto?

K půjčení auta potřebuji dvě věci. Aplikaci Rentalcars v telefonu a kreditní kartu. A pak vědět kdy a kde budu a kam budu chtít jet. U půjčovaných aut se dívám na požadovanou výši depozitu a případné spolúčasti. Snažím se vybírat samozřejmě ty nejnižší hodnoty. Nejmenší depozit jsem dával asi 200 Euro a řekněme že něco mezi 200 - 500 Euro je akceptovatelná výše depozitu. Často je to někde uprostřed. Nejvíce mi zablokovali 2000 Euro, ale to jsem si půjčoval záměrně dražší auto. K blokaci depozitu půjčovny vyžadují kreditní kartu a to fyzicky, nikoliv jen nahranou v telefonu. Druhá důležitá částka je výše případné spoluúčasti. Ta souvisí s pojištěním. V případě havárie, nebo odcizení vozu by po mě autopůjčovna požadovala tuto částku zaplatit. Standardem bývá spoluúčast do 1000 Euro. To je i pro mě akceptovatelná hodnota, neboť takovou výši spouúčasti si mohu levně připojistit v rámci svého cestovního pojištění. Spoluúčast si tedy mohu připojistit i během procesu půjčení vozu přes Rentalcars, nebo poté přímo v půjčovně. Bývá to ale dost drahé a může to stát i více, než dělá půjčovné samotného auta. Více o této problematice z pohledu pojištění se můžete dočíst v samostatném článku, který jsem tomu věnoval.

Jak si zajisti plavbu lodí?

Pokud chcete, nebo musíte do svého cestovního plánu zahrnout plavbu lodí, nebo třeba přepravu auta trajektem, podívejte se na Direct Ferries. Zde si snadno najdete a objednáte přepravu mezi mnoha přístavy na celém světě.

Víza

Cestovat s českým pasem je snadné, ale přesto se najdou země, do kterých je potřeba získat vízum. Naštěstí ve většině případů už není nutné nést svazek dokumentů spolu s cestovním pasem na zastupitelský úřad dané země. Takto to funguje pouze pokud někdo mimo EU chce získat vízum do EU, ale většina ostatních států umožňuje zažádat o vízum online. Oficální web dané země s žádostí o vízum pak najdete v internetovém vyhledávači, případně můžete použít odkazy níže, které vás na ně přesměrují. Po vyplnění žádosti a zaplacení obvykle drobnějšího poplatku (například Saúdská Arábie si účtuje cca 3.500 Kč, jiné země bývají výrazně levnější) pak vízum obratem přijde do mailu. Do pasu se nelepí, pouze se vytiskne a během pasové kontroly předá pohraničníkovi společně s pasem. Před cestou a žádostí si ověřte aktuální informace a náležitosti k cestování do cílové země na stránkách Ministerstva zahraničních věcí.

Vybrané země s odkazy na žádost o elektronické vízum

Jak řešit v zahraničí peníze

Ta doba, kdy se před zahraniční cestou muselo do směnárny pro valuty je už naštěsí pryč. S penězi v zahraničí si nijak výrazné starosti nedělám, pokud takové bezstarostnosti cílová destinace přeje. Většinou si vyberu na místě z bankomatu (ideálně bez poplatku za váběr), pokud potřebuji hotovost. Ale jsou země, které jsem projel, aniž by mi jejich hotovost prošla rukou, například Island, nebo Velká Británii. Tam dokonce na řadě míst ani hotovost nechtějí a setkáte se s nápisy upozorňujícími na skutečnost, že akceptují pouze elektronické platby. Velmi populární je mezi cestovateli služba Revolut. Ta umožňuje platby a převody zahraničních měn s výhodnějšími kurzy, než běžné banky. Přesto je dobré nespoléhat se pouze na jednu možnost, nebo kartu. Kombinace karty Revolut, nebo debetní karty k běžnému účtu a kreditní karty by měla pro většinu případů a situací stačit. Komplikace, případně nutnost nalézt jiná řešení mohou nastat v zemích, která jsou odpojedna od služeb karetních společností, případně užívají své vlastní. Příkladem první země budiž Írán, té druhé třeba Čína. V Íránu jsem u sebe měl Eura, která jsem měnil za hotovost. Místní podnikavci ale mají možnosti, jak i takové sankce obcházet. Obvykle mají někoho v zahraničí, na jehož účet zaplatíte a ten pak následně potvrdí, že platbu obdržel a místí prodejce vám vydá zboží. Není to na denní placení drobností, ale nějaké možnosti to dává. V Číně jsem nebyl, zaznamenal jsem jen informace, že tam je naopak téměř nemožné zaplatit hotově a i elektronicky s našimi typy karet to může být problém. Určitě bude ale v cestovatelských fórech dost lidí, kteří tu osobní zkušenost s Čínou, případně jinými zeměmi mají a rádi poradí.

Jak řešit data a volání ze zahraničí?

Bez dat se v zahraničí pravděpodobně neobejdete. Vše vyřeší virtuální SIM karta Airalo. V mobilu pravděpodobně budete mít celou řadu aplikací, potřebných, nebo nápomocných pro cestování a ty bez dat zkrátka nefungují. Za použití dat z české simky si operátor v zemích mimo EU může účtovat i 360 Kč za jeden jediný MB, což by bylo pro většinu lidí finančně likvidační. data obvykle budete potřebovat hned po přistání. Jednou možností je koupit si místní SIM kartu na letišti. Většinou s tím není problém, pokud přiletíte na větší letiště, kde takové služby nabízí a přiletíte tam v čase, kdy mají ve stánku s těmito službami otevřeno. Koupení SIM karty na letišti bude dražší, než když si ji koupíte třeba v centru města. V hodně zemích budou chtít pro nákup telekomunikačních služeb vidět váš pas. Další možností je pořídit si ještě před odletem virtuální SIM kartu. S ní pak můžete data rovnou začít používat. Pouze je potřeba, aby tuto funkci váš telefon umožňoval. Virtuální SIM kartu si pak dle cílové země snadno koupíte přes službu Airalo.

Cestovní pojištění

Cestovnímu pojištění jsem věnoval rozsáhlý článek, který je k přečtení zde. Jak řeším pojištění na cesty pak ve zkratce popisuji níže.

Pro naprostou většinu cestujících mohou být skvělou volbou cestovní pojištění od AXA Assistance, nebo Direct pojišťovny. Oba produkty jsou si velmi podobné, mají dostatečně vysoké limity krytí, dokonce nabízejí i podobný rozsah připojištění. Velmi rozumné je vždy zvolit pojištění odpovědnosti, případně autoasistence, nebo pojištění spoluúčasti půjčeného vozidla, pokud máte v plánu cestovat vozem. Výhodou AXA assistance je, že si navíc lze připojistit toleranci při požití alkoholu. Toto Direct nemá, ale zase si ho narozdíl od pojištění AXA Assistance můžete sjednat i během započaté cesty, pokud jste na to zapomněli před odjezdem. Chystáte-li se na dlouhou cestu po Evropě vlastním autem, pak může být vhodnou volbou Europe Assistance díky největšímu limitu na repatriaci nepojízdného vozu. A v případě zapůjčení auta z půjčovny s vyšší spoluúčastí, než 1000 Eur pak lze zvolit připojištění jen tohoto rizika u Defend Car Hire. Samozřejmě v kombinace se sjednaným cestovním pojištěním. Osobně nejčastěji volím právě AXU, případně Direct a pokud je to nutné, pak připojišťuji spoluúčast půjčeného auta u Defendu. Ale to jen v případech, pokud není na výběr auto se spoluúčastí do 1000 Eur, to pak stačí AXA, nebo Direct a připojistit si toto riziko v rámci jejich cestovního pojištění. Jestliže jedu někam dále a na delší dobu, pak vždy volím nejvyšší variantu krytí. Týden v zahraničí mě tak vyjde o několik stovek dráž, ale ten pocit jistoty je k nezaplacení, zvlášť, když štěstí od neštěsí může oddělovat jeden malý krůček.

Užitečné aplikace

Mít vše na jednom místě je pohodlné. V mobilu mám aplikace leteckých společností, mapy, aplikaci Bookingu, Rentalcars, bankovnictví, překladač a další aplikace. Pokud cestujeme ve skupině a dělíme se o náklady, skvělá evidence a rozpočítání nákladů zajistí aplikace Settle up. Pokud cestujete mimo EU a budete na místě potřebovat data (což ovykle budete), pak si díky aplikaci Airalo můžete pořídit zahraniční virtuální SIM kartu a už při přistání začít používat místní data. Mimo EU je používání dat ze svého tarifu velmi drahé, nezřídka mi po přistání přišla sms s informací, že za 1MB zaplatím 360 Kč. Jenom za poslání jediné fotky bych tak zaplatil několik tisíc korun. A bez dat vám nebudou fungovat mapy, ani další aplikace. Poměrně poluární je aplikace Revolut, která umožňuje platby za výhodné kurzy. Oplatí se mít v telefonu zprovozněné aplikace taxislužeb, jako Bolt, nebo Uber. Můžou nastat situace, kdy tyto služby dokáží zachránit situaci. Například při cestě na letiště může být každá minuta drahá a stahovat aplikaci a registrovat se do služby taky nějaký čas spolkne. Užitečná aplikace je GetYourGuide, která funguje i jako webová stránka. Přes tuto službu si můžete online koupit vstupenky, ale taky si najít výlet s lokálním průvodcem, nebo řidičem. Využil jsem to ve chvílích, kdy jsem neměl auto a chtěl jsem se podívat k zajímavým místům, která nebyla v pěšky dostupné vzdálenosti. Lze si zajistit privátní exkurzi, nebo se přidat do vypsané skupinové exkurze. Občas se může hodit i LuggageHero, aplikace, přes kterou si můžete najít a zaplatit úložnu zavazadel, pokud se s nimi nechcete tahat a nemáte je kam dát. Když už máte v mobilu všechny životně důležité aplikace, pak je dobré ho neztratit, nebo mít dostatečně nabitou baterii. S tím sice nepomůže žádná aplikace, ale powerbanka už ano.

Co si zabalit na cesty?

Čím míň věcí si s sebou vezmete, tím míň jich budete potřebovat. Pas, telefon a platební karta je nutnost. Nabíječka a powerbanka taky, pokud je telefon naším hlavním pomocníkem při cestování. Což obvykle je. Využívám powerbanku Eloop, má naprosto dostačující kapacitu pro několik nabití telefonu a už mě mnohokrát zachránila. Například, když jsem si zapomněl vzít adaptér do jiného typu zásuvek. A co dál? Pokud si půjčuji auto, beru si malý držák na telefon do auta, abych mohl snadno používat navigaci. Beru si lehký a přenosný stativ pro pohodlnější focení a natáčení. Malou lékárníčku se základními léky, obvazem a náplastmi. Oblečení dle počtu dní, ale není nutné mít na každý den nový model. Oblečení lze většinou na místě vyprat a usušit. Jedny boty mám obvykle na nohou a do batohu dávám jednoduché sandále. Taky se může hodit malý přenosný batůžek, nebo ledvinka na cennosti, pokud s sebou nechci, nebo nepotřebuji brát velký batoh. Z hygieny přenosný zubní kartáček, malou pastu a malý, rychleschnoucí ručník. To je asi tak vše. Na svou první cestu jsem s sebou bral i několik knih a mnoho dalších zbytečností, které jsem ani nepoužil. Ale je rozdíl, pokud máte na zádech 10 kg, nebo 30 kg vybavení.

A jaké oblečení je na cesty vhodné? Určitě pohodlnné boty, ve kterých se budete cítit příjemně i po celém dni chození. Boty je dobré nepodceňovat a mít je ideálně už vyzkoušené a prošlápnuté. Kalhoty mám rád s kapsami, které se dají zavřít zipem, aby z nich nic nevypadlo, nebo se do nich nedalo snadno sáhnout a něco z nich vyndat. Měly by být pohodlnné, lehké, ideálně rychleschnoucí, odolné a vhodné do města i do divočiny. Drobnou výhodou je, pokud mají opasek řešený nějakou přezkou z umělé hmoty, aby nebylo nutné na letišti neustále vytahovat opasek. Vozím s sebou i bílé tričko s dlouhým rukám. To se hodí do destinací, kde sluníčko umí pálit i spálit a mít kryté ruce je k nezaplacení. A do letadla, nebo překlimatizovaných autobusů apod se zase hodí mít lehkou, ale hřejivou mikinu s kapucí, která v takových případech pomůže uchránit před hrozícím nachlazením. A přes to pak už jen lehkou, snadno složitelnou a větru a vodě odolnou bundu. Samozřejmě třeba ni Island, nebo do Norska v zimě to bude chtít pořádnou bundu a zateplené kalhoty a boty.

Jaké jazyky je potřeba umět?

Znalost jazyků není pro cestování zase tolik zásadní, byť ho samozřejmě usnadňuje a zpříjemňuje. Vyrazit do zahraničí tak klidně můžete i bez studia jazyka, kterým se ve vaší cílové zemi mluví, přesto se oplatí alespoň pár základních a univerzálních výrazů znát. Na to stačí obvykle angličtina. Pokud budete potřebovat s něčím poradit a vaše znalost jazyka na to nebude stačit, napište si to česky do překladače v telefonu a místnímu pak ukažte překlad. Takto jsem se třeba domlouval s řidičem v Saúdské Arábii. Na hotelu na recepci taky pochopí, co chcete, když jim dáte pas. A pokud si objednáváte třeba taxi, využijte Bolt, nebo Uber, kam rovnou zadáte cílovou destinaci. Sice v dané lokalitě bez znalosti místního jazyka nezabřednete do diskuze s místními o jejich životě, nebo zemi, ale pro cestování jako takové to zase tak velká překážka nebude.