Nejprve si ujasněme co to mezinárodní řidičský průkaz je, k čemu slouží a k čemu je dobrý. Je to kus šedé čtvrtky, na který se vlepí vaše fotky, přes ní se dá razítko a do patřičné kolonky se vepíše to, co je uvedeno na standardním řidičském průkazu. Tedy to, co smíte legálně řídit. A aby to bylo jednodušší, pak existují dva typy těchto šedých čtvrtek s přepsanými údaji. Obě vypadají na pohled stejně, ale jedna má platnost rok a druhá tři roky. Mezinárodní řidičský průkaz podle Ženevské úmluvy z roku 1949 platí jeden rok, průkaz podle Vídeňské úmluvy platí tři roky od data vydání. Oba jsou vázané na standardní, národní řidičský průkaz. Tedy pokud vyměníte národní a chcete mít platný i mezinárodní, musíte si o něj zažádat také. Co tedy ještě odlišuje oba typy mezinárodních řidičských průkazů zavedených v dobách, kdy se národní průkazy lišily stát od státu a vypadaly jako kapesní notýsek? Hlavně počet zemí, ve kterých platí. Například v Jordánsku uznávají dle Ženevské úmluvy, ale třeba v Saúdské Arábii jen ten z Vídně. A takových rozdílu je více. A pak jsou zase země a není jich málo, které uznávají oba typy. Po cestách v rámci EU potřeba není, protože evropské země uznávají řidičské průkazy jednotlivých států.

A k čemu tahle věc slouží? Dříve mezinárodní průkaz sjednocoval rozdílně vypadající a rozdílné informace obsahující národní průkazy a měl tak jasný smysl. Po sjednocení vzhledu a obsahu řidičských průkazů však požadavek na mezinárodní průkaz v patřičných předpisech zůstal a doposud ho nikdo neodstranil. Tudíž i dnes si za 50 Kč a vytištěnou fotkou můžete nechat mezinárodní průkaz vystavit, dokonce na počkání. Jeden z mála přínosů mezinárodního průkazu je ten, že kdyby vám náhodou chtěl někdo v zemích s odlišnou kulturou průkaz zabavit a vydat vám jej oproti úplatku, pak ho odbydete tím mezinárodním. Ale to vyžaduje i jistou zabedněnost protistrany, obecně bych na to nespoléhal. V hodně článcích věnovaných této problematice se lze dočíst, že bez mezinárodního průkazu vám nepůjčí auto. Realita to v drtivé většině případů není a téměř nikde ho nepožadují, ale lze narazit i na opačné případy. Máme potvrzeno, že například v Austrálii, nebo Ománu v půjčovnách mezinárodní průkaz vidět chtěli. Nakonec 50 Kč a půl hodina ve frontě není nijak velká obět a vždy je lepší mít něco a nepoužít to, než opačně. Mám oba typy mezinárodního průkazu a v půjčovně ho po mě nechtěli nikdy, policejní kontroly ho po mě nechtěly nikdy, když jsem v zahraničí boural, tak ho po mě taky nikdo nechtěl a pojišťovna ho po mě taky nechtěla. Je to spíše jakýsi relikt z dob minulých, ale protože doposud nebyl zrušen, může se stát, že ho po vás někdy někdo chtít může. A nic tedy nezkazíte, když ho s sebou budete mít, maximálně a velmi pravděpodobně ho prostě jen nepoužijete a zůstane někde dole v batohu. 

Na co bych se zaměřil mnohem více, než na mezinárodní řidičský průkaz, tak je pojištění. Buď autoasistence, pokud jedu svým autem, nebo pojištění spoluúčasti, pokud jedu autem z půjčovny. Podcenit tyto položky by zcela jistě řadu nepříjemností způsobit mohlo a rozhodně může mít velký finanční dopad. Více o tom, jak funguje připojištění na cesty se můžete dočíst zde.

Země dle Ženevské úmluvy

Albánie, Alžírsko, Argentina, Austrálie, Bangladéš, Barbados, Belize, Benin, Bosna a Hercegovina, Botswana, Burkina Faso, Demokratická republika Kongo, Dominikánská republika, Ekvádor, Egypt, Fidži, Filipíny, Ghana, Gruzie, Guatemala, Haiti, Chile, Indie, Island, Izrael, Jamajka, Japonsko, Jihoafrická republika, Jordánsko, Kambodža, Kanada, Kongo, Kuba, Kyrgyzstán, Laos, Libanon, Lesotho, Madagaskar, Malawi, Malajsie, Mali, Maroko, Namibie, Niger, Nigérie, Nový Zéland, Omán, Papua-Nová Guinea, Paraguay, Peru, Pobřeží slonoviny, Korejská rep. (Jižní Korea), Rusko, Rwanda, Senegal, Srbsko, Sierra Leone, Singapur, Spojené arabské emiráty, Srí Lanka, Středoafrická republika, Sýrie, Thajsko, Togo, Trinidad a Tobago, Tunisko, Turecko, Uganda, USA, Venezuela, Vietnam, Zimbabwe

Země dle Vídeňské úmluvy

Albánie, Arménie, Ázerbájdžán, Bahamy, Bahrajn, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Brazílie, Demokratická republika Kongo, Filipíny, Gruzie, Guyana, Írán, Izrael, Jihoafrická republika, Katar, Kazachstán, Keňa, Kuba, Kuvajt, Kyrgyzstán, Libérie, Makedonie, Maroko, Moldávie, Mongolsko, Niger, Omán, Pákistán, Peru, Pobřeží slonoviny, Rusko, Saúdská Arábie, Senegal, Srbsko, Seychely, Spojené arabské emiráty, Středoafrická republika, Tádžikistán, Tunisko, Turecko, Turkmenistán, Ukrajina, Uruguay, Uzbekistán, Vietnam, Zimbabwe