Výlety:

Z Jeddah do hor

3 denní trip z Rijádu do Al Ula

Víza:

Online žádost

Navštíveno: 2022

• Zpáteční letenka Praha - Ammán (Ryanair): 1300 Kč
• Víza Jordánsko: 1400 Kč
• Víza Saúdská Arábie: 3600 Kč
• Letenka Ammán - Jeddah (Flynas): 3560 Kč
• Půjčení auta Jeddah (3 dny): 2168 Kč
• Benzin: 850 Kč
• Ubytování Jeddah: 1741 Kč
• Ubytování Medina: 675 Kč
• Letenka Jeddah - Gizan (Flynas): 4700 Kč
• Ubytování Gizan: 1670 Kč
• Letenka Gizan - Riyadh (Flynas): 3140 Kč
• Ubytování Riyadh: 2165 Kč
• Půjčení auta Riyadh (2 dny): 2225 Kč
• Benzin: 500 Kč
• Letenka Riyadh - Ammán (Flynas): 1757 Kč
• Víza Jordánsko (cesta zpět přesAmmán): 1400 Kč
• Další výdaje (simkarta, jídlo, vstupy, suvenýry): 5000 Kč

Celkem: 37.851 Kč

Co bych příště udělal jinak?

• Jel bych na delší dobu
• Více bych se zaměřil na přírodu, města už jsem viděl
• Zkusil bych využít couchsurfing
• Auto bych si půjčil na delší dobu
• Letenky po Arábii bych koupil s větším předstihem, byly by výrazně levnější (nechtěl jsem kvůli covidu vše platit předem, kdyby vyšel pozitivní test před odletem)

Co bych udělal stejně?

• Některé vzdálenosti přeletěl
• Koupil si arabský oděv thobe (thawb) na běžné nošení. Nejen, že je to v horkých dnech opravdu praktické a příjemné, ale rovněž to otevírá dveře, nebo přinejmenším budí u místních nadšení

Jaká místa bych navštívil příště?

• Alula a hrobky Hegra
• Tabuk
• Wadi Lajab
• Qayyar Village

Důvodů návštěvy Saúdské Arábie bylo více. Jednak jsem během loňské cesty po Gruzii potkal Saúda, se kterým jsem se zpřátelil a který mě lehce k návštěvě SA nalákal. Také mě zajímal rozdíl mezi životem v Saúdské Arábii a Íránu, který jsem navštívil před pár lety. A dalším důvodem bylo relativně čerstvé otevření se světu, ke kterému se Arábie teprve nedávno odhodlala a být někde "mezi prvními" bylo prostě lákavé. Zvlášť pokud jde o zemi, která je opředena různými mýty a často i předsudky. Neméně zajímavá byla i možnost navštívit Medínu, o které jsme se před mnoha lety učili ve škole, jako o jednom centru islámu, aniž bychom si ji vůbec tehdy dokázali představit. A jako třešnička na dortu pak možnost pohybovat se v místech, kde o nějakých sto let zpět působil slavný Lawrence z Arábie. Tato směs ingrediencí doplněná o všudypřítomné a úžasné koráby pouště mi nakonec nedala jinou možnost, než začít plánovat cestu a načítat a zjišťovat co nejvíce informací o této zemi.    

Očekávání versus realita

Saúdská Arábie se světu otevřela až v průběhu roku 2019, kdy začala poprvé vydávat turistická víza, aby jejich výdej po několika měsících kvůli covidu opět pozastavila. Znovu se víza začala vydávat až v roce 2021. Informací a ucelených cestopisů o této zemi tak není mnoho, nebo přesněji řečeno je jich velmi málo, případně jsou některé informace zastaralé, nebo vycházejí spíše z domněnek, než ověřených faktů. Pokud čekáte, že v SA jezdí každý v Lamborghini a za sebemenší odklonění od pravidel budete kamenováni, není nic vzdálenějšího pravdě. Lamborghini jsem za celou dobu neviděl ani jedno a to, co mohlo být před několika lety zakázáno je dnes povoleno. Ženy již smí v Arábii řídit auto, nově se pořádají koncerty, staví se kina, rozvolnila se pravidla pro oblékání, nebo se někteří kluci procházejí po plážích ruku v ruce. Nic z toho by ještě před několika málo lety nebylo myslitelné. Náboženská policie Mutava, která dohlížela na přísné dodržování tradic a morálních hodnot dnes téměř pozbyla svůj význam. Saúdská Arábie je ovšem nadále absolutní monarchií a základem systému práva je šaría. Trest smrti není ničím výjimečným, jen v době mé návštěvy bylo popraveno asi 80 lidí. Nejhoršími zločiny jsou pašování drog, zřeknutí se islámu, nebo třeba cizoložství. Pokud se ale těmto činnostem v SA vyhnete, máte docela velkou šanci se vrátit v pořádku domů. 

Jak, kdy a za kolik do Saudské Arábie

Aktualizace: Od konce roku 2022 začaly do SA létat linky společnosti Wizzair z Vídně, nebo Budapešti do Jeddah, Dammanu a Riyadhu za ceny často nižší, než 2000 Kč za zpáteční let. Řádky níže jsou tak jen vzpomínkou na časy, kdy cesta do SA byla mírně náročnější. 

Přímé letecké spojení mezi Prahou a Rijádem v době mé cesty neexistovalo, přesto existuje několik možností, jak se do Arábie dostat. Jedna z nich je mírně pohodlnější, ale drahá (Emirates z Prahy s přestupem v Dubaji za cca 20.000 Kč v economy) a další jsou mírně levnější oproti Emirates a méně pohodlnější. Já jsem volil druhou možnost, která spočívala v letu z Prahy do jordánského Ammánu s Ryanair za 1300 Kč za zpáteční let a následně z Ammánu se saúdskou nízkonákladovkou Flynas do arabského města Jeddah za 3.400 Kč. Na webu této letecké společnosti, flynas.com se ale dají najít přímé lety na lince Praha - Rijád od května 2022, cena je sice jen o něco nižší, než u Emirates, ale zato je let bez přestupu. Časově to znamená nějakých 6 hodin na palubě letadla. Lety jsou zatím na webu doprace jen v termínech mezi květnem a začátkem září, což ovšem na místě může znamenat denní teploty mezi 40° - 50°C a to na cestování není úplně ideální. Ceny letenek jsou ovšem jen jedna část nákladů pro vstup do Arábie. Druhou jsou víza. Do Arábie vyjde turisté vízum na 3.300 Kč, lze o něj požádat elektronicky ( https://visa.visitsaudi.com ) a vyrozumnění přijde mailem během několika minut. Vízum platí jeden rok, během kterého lze Saudskou Arábii navštívit několikrát, pokud součet všech návštěv nepřesáhne 90 dní. Dalším nákladem jsou pak v případě cesty přes Ammán jordánská víza. To nejlevnější vyjde na 40 JOD (cca 1400 Kč) a dá se koupit online, nebo přímo na letišti v Ammánu. Otravné je, že pokud opustíte Jordánsko, tak si po příletu zpět musíte koupit vízum další. Protože jsem chtěl po pár letech opět vidět Wádi Rum, v Jordánsku jsem pár dní zůstal a koupil si rovnou dražší Jordanpass ( https://www.jordanpass.jo ) za 75 JOD (cca 2.600 Kč). Celkem tak cesta z Prahy do Arábie přes Jordánsko vyšla na 12.000 Kč (víza+letenky), což byla pořád nejlevnějsí varianta a navíc jako bonus pár dní v Jordánsku. Kdy se vypravit do Saúdské Arábie záleží na několika faktorech, hlavní je samozřejmě počasí, kdy v létě může místy teplota dosahovat až 50°C. Jako ideální období se tak jeví něco v rozmezí říjen - březen. Prosinec, leden a únor budou i v Arábii chladnější a během noci mohou teploty klidně klesnou i k 0°C. Já jsem cestoval začátkem března, maximální teplota, kterou naměřil teploměr v autě bylo 38°C na cest mezi Yanbu a Medinou. Další okolností, kterou bych vzal do úvahy je postní měsíc Ramadán. Ten letos vychází na duben, ale příští rok už bude výrazně zasahovat do března, tedy jinak ideálního měsíce pro návštěvu Arábie. Ne že by se nedalo vydržet celý den bez jídla, místy jsem také jedl třeba jen ráno a pak až zase další den ráno, ale ne každému to musí vyhovovat. A nakonec samozřejmě záleží, jaké termíny a ceny právě budou v nabídce leteckých společností. Moje trasa z Prahy přes Ammán už letos zřejmě podniknout nepůjde, protože Ryanair zrušil od dubna lety z Prahy. Alternativou může být Vídeň, ze které Ryanair stále do Jordánska létá, ale to zase prodraží cestu o palivo a parkování ve Vídni.

Praktické rady na cestu

• Saúdská Arábie by byla ideální na přejezdy autem. Pokud by tedy nebyla tak rozlehlá. Benzín za 10Kč litr, silnice ve skvělém stavu a mezi městy téměř nulový provoz. Přesto není od věci zvážit pro rychlejší přesuny vnitrostátní lety. Třeba Flynas některé trasy nabízí už od 40 Eur
• Pokud o přeletech v rámci Arábie budete uvažovat, pak je lepší si letenky koupit předem. Pár dní před odletem už mohou být vyprodané, nebo výrazně dražší
• Auto stačí s pohonem jedné nápravy. Pokud budete chtít jezdit v poušti, pak samozřejmě 4x4. Jestli to je dobrý nápad záleží na každém jedinci a okolnostech. Mě přišlo rozumější tuto kratochvíli vynechat
• Ačkoliv téměř všude lze platit kartou, některé benzinové pumpy akceptovaly jen karty vydané společností Mada (Saudská platební síť). Je tedy dobré mít v záloze nějakou hotovost. Terminály Mada v obchodech, hotelech, nebo restauracích ale akceptovaly i karty Visa, nebo MC
• Mezinárodní řidičský průkaz je sice dle různých rad a oficiálních doporučení k půjčení vozu potřeba, ale v praxi ho nikdo vidět nechtěl. Rozhodně je ale potřeba kreditní karta, debetní neuspějete. Kdo nezná rozdíl, doporučuje včas nastudovat
• Pokud přesto třeba pro pocit jistoty mezinárodní řidičák budete chtít, pak ho vydávají na počkání. Stojí 50 Kč a je potřeba přinést jednu pasovou fotografii. Mezinárodní řidičské průkazy se ale vydávají ve dvou verzích. Jedna je dle úmluvy z Vídně a druhá dle úmluvy ze Ženevy a rozdíl je v teritoriální platnosti. Některé země uznávají obě verze, ale třeba Jordánsko jen Ženevu a naopak Arábie jen Vídeň
• Ženy už sice nemusí nosit šátek, nebo mít zakrytý obličej, ale rozhodně se šátkem přes hlavu nic nezkazí
• V SA prakticky neexistují hostely, nebo alespoň jsem na žádný nenarazil. Dává to smysl hlavně kvůli oddělenému spaní a fungování mužů a žen, které v hostelech úplně nelze zrealizovat. Nejlevnější hotely pak ubytování nabízí za necelých tisíc korun na noc. Ubytování je tak další položkou, která zvyšuje náklady. Řešením by mohl být couchsurfing, pro ty, kteří si troufají. Lidé v Arábii jsou ale velmi milí a rádi pomohou, otázka je, jak by se stavěli k možnosti někoho ubytovat, pokud by šlo o samotnou ženu
• Taxikáři v SA ničím nezapřou svou příslušnost k tomuto cechu. Naštěstí i v Arábii funguje Uber, takže můžete jezdit za zhruba pětkrát nižší cenu, než kterou by si účtoval poctivý řidič taxi
• Pro využití elektrických zásuvek budete potřebovat adaptér typu Commonwealth se třemi plochými vidlicemi.
• Saúdská Arábie je dle statistik z nejnebezpečnější zemí, co se týče smrtelných dopravních nehod. Denně se jich stane kolem 20. V ČR je denní průměr o něco málo vyšší, než 1. Nevím, jak to Saúdové na těch prázdných čtyřproudovkách dělají, ale mě se tam jezdilo opravdu dobře a bezpečně. Jen ve městech je lepší dávat si pozor, na hodně autech byly vidět zmačkané plechy vepředu i vzadu.

Jeddah

Jeddah, nebo též Džidda je po Rijádu druhé největší město v Saúdské Arábii. Je domovem pro téměř 4 miliony lidí a vstupní branou do Mekky pro miliony dalších věřících. Letiště v Džiddě má i samostatný terminál pro poutníky, kteří každoročně přijíždějí vykonat pouť do Mekky a Medíny. Ročně toto letiště odbaví téměř 18 milionů cestujících, pro srovnání Letiště Váslava Havla odbaví kolem 4 milionů. Historické centrum Džiddy je zapsané na seznamu Unesco, některé domy jsou staré až 500 let, jinak je Džidda moderním a prosperujícím městem. Nachází se v ní nejvýše stříkající fontána na světě a brzo možná i nejvyšší budova na světě, Jeddah Tower. Jeddah Tower má být první budovou, která pokoří výšku 1 kilometru. Dosud nejvyšší budova světa, Burj Chalífa v Dubaji měří 828 metrů. Stavba Jeddah Tower byla zahájena v roce 2013 a nyní již měla být dokončena, ale terním dokončení byl nyní přesunut na neurčito. Fontána krále Fahda tryská vodu do výšky až 260 metrů a je zapsaná v Guinessově knize rekordů jako nejváše stříkající fontána na světě. V provozu je od roku 1985. V Džiddě se také nachází jediné veřejně akvárium v Saúdské Arábii, Fakieh Aquarium. Kdo má rád formuli 1, může v Džiddě navštívit závody, protože právě v tomto městě se nachází okruh Velké ceny Saúdské Arábie.

Medina a Mekka

Mekka, Medína a Jeruzalém jsou tři nejvýznamnější místa islámu. Dvě z nich se nacházejí v SA v relativně blízkém okolím Džiddy, Jeruzalém pak v Izraeli. Mekka leží necelých 100 km a Medína asi 400 km od Džiddy. V Mekce se prorok Mohamed narodil, v Medíně umřel a je pochován a ze Skalního dómu v Jeruzalémě pak měl vstoupit na nebesa. Do mešit v Jeruzalémě a Medíně mohou vstoupit jen muslimové, ale jinak je možné se pohybovat v jejich nejbližším okolí i pro nemuslimy. Do celé Mekky ale nemuslimové vstoupit nemohou vůbec. Historie sice pamatuje případy, kdy se i toto stalo, ale rozhodně nešlo o běžné situace. Několik cestovatelů a badatelů z dřívějších dob se do Mekky dostalo v přestrojení za muslimy. V roce 1979 pak v Mekce zasahovalo francouzské komando proti povstalcům, kteří Velkou mešitu obsadili a požadovali svržení vlády Saúdů.

Pouť do Mekky by měl alespoň jednou za život absolvovat každý muslim, pokud mu v tom nebrání objektivní překážky. Taková pouť má své náležitosti. Poutníci do Mekky přicházejí ve zvláštním oděvu, který se nazývá ihrám. Ten je složen ze dvou kusů bílé látky, připomínající ručník, nebo osušku. Jeden kus mají poutníci omotaný kolem pasu a druhý přehozený přes ramena. Ženské ihrámy zahalují i hlavu. Poutníky v ihrámu je možné spatřit i v letadlech, nebo autobusech mířících do SA. Pro muslimy z jiných zemí se vydávají speciální poutnická víza. S tím by se nemělo jezdit nikam jinam, než do Mekky, nebo případně Medíny. Naopak s běžným turistickým vízem se zase nesmí vykonávat pouť. Při vstupu do Mekky jsou poutníci kontrolování, zda jsou skutečně muslimové. Například v dokladech SA je přímo víra uvedena. Pouť do Mekky se nazývá Hadždž a ten, který ji vykoná se pak může honosit titulem Hadži.

Yanbu

Yanbu mělo historický význam během bojů v první světové válce, neboť se v tomto městě nacházela základna britských a arabských vojsk bojujících proti Osmanské říši. Působil zde i britský důstojník Thomas Edward Lawrence, známý jako Lawrence z Arábie. V Yanbu se zachoval dům, který zde obýval, ale i řada dalších domů historického jádra města. Dnes slouží Yanbu jako významný přístav, ale disponuje i letištěm. Mezi Yanbu a Medinou se nachází několik zajímavostí, například Al Mubarak Village, což je poměrně rozsáhlá oblast plná ruin, které je možné volně procházet a prozkoumat. Yanbu leží jen nějakých 250 km od Mediny, což v Arábii není žádná velká vzdálenost. Návštěva tohoto města se tak tedy relativně snadno dá spojit právě s návštěvou Mediny.

Gizan a Farasan

Do Gizanu (někdy psáno i Jazan) jsem letěl hlavně kvůli návštěvě ostrovu Farasan, který měl být perlou Rudého moře, ale nakonec jsem z něho tak nadšený nebyl. A to samé platí pro Gizan. V Gizanu je přístav, ze kterého dvakrát denně vyplouvá trajekt na Farasanské ostrovy. První vyplouvá v 7 hodin ráno, druhý někdy kolem 15 hod. Cestu platí vláda, na hlavní ostrov se tak dostanete z Gizanu zdarma. Zdarma vám také trajektem převezou i auto. Jen je potřeba být v přístavu včas, protože si potřebujete vyřídit místenku na trajekt. To platí pro cestu s autem, ale i bez. Kancelář, která místenky zařizuje se nachází v prosklené budově u silnice asi půl kilometru od místa, kde probíhá naloďování, není tak radno nechávat vše na poslední chvíli. Před vstupem na loď se také prochází pasovou kontrolou a kontrolou zavazadel, obdobně, jako tomu bývá na letištích. Pas je potřeba i k objednání místenky na trajekt. Původní plán byl připlout na Farasan, tam se na jednu noc ubytovat a druhý den odplout zpět do Gizanu. Protože už na ostrově nebyly volné ubytovací kapacity, vracel jsem se zpět do Gizanu ještě týž den odpoledním trajektem. Bohužel zrovna ten den bylo na ostrově větrno, takže majitelé lodí a lodiček v přístavu nechtěli plout k menším ostrovům, kde by se dalo potápět, nebo šnorchlovat. Zbyla mi tak jen možnost zůstat na hlavním ostrově, který je ale zase velký na to, aby se na něm obstojně dalo pohybovat bez auta. Půjčovna aut se sice nachází hned za přístavní halou na parkovišti, ale platit si půjčení auta na několik hodin a nechat si blokovat depozit na kartě se mi taky nechtělo. Musel jsem tak použít taxikáře, který mě po ostrově vozil. Bohužel jsem měl smůlu na debila, který ke všemu neuměl ani slovo anglicky a když jsem mu něco napsal v překladači a nechal to přepsat do arabštiny, tak na to čuměl, jak kdyby ani neuměl číst. Abych byl schopen se s ním alespoň na něčem rámcově domluvit, naučil jsem se v rychlosti z překladače několik arabských slov. No kdybych tohle tušil, tak si radši půjčím to auto. Nebo na trajekt přivezu svoje. Ale to už by asi bylo praktičtější rovnou do Gizanu autem přijet, než si tam půjčovat nějaké jen pro tuto příležitost, protože ani na letišti podle všeho žádné kanceláře autopůjčoven nejsou a jediná, kterou jsem našel ve městě zase nechtěla půjčovat auto jenom na den, nebo dva. Pokud se ale budete chtít jen koupat a potápět a auto mít nebudete, stačí v areálu přístavu dojít k molům s menšími loděmi a domluvit si odvoz někam na nějaké pěkné místo. Cena za hodinu pronájmu lodi byla kolem 250 riálů, možná by se dala usmlouvat i níže, ale protože stejně kvůli větru a vlnám nikdo nechtěl vyplout, tak jsem to ani nezkoušel. Pokud se najde někdo, kdo na Farasanu byl a nebo se z něj třeba vrátí a bude mít příjemnější zkušenosti, budu rád, když se s nimi se mnou podělí, abych tento ostrov neodsoudil zbytečně předčasně. Můj přiblblý řidič se žlutým úsměvem mi gesty naznačil, že mě ještě vezme na místo, kde se dá skvěle koupat, na což jsem teda už i částečně odevzdaně přistoupil. To místo bylo tak skvělé, že několik set metrů od pláže jsem stál asi po kolena ve vodě a dál už se mi jít ani nechtělo. Abych ale jenom nenadával, tak pěkné bylo množství různých a docela velkých mušlí všude v písku i ve vodě. Hlavní ostrov má evidentně ambice stát se turisticky významným místem, ale protože je toto odvětví v SA poměrně mladé, tak je i místem ne zcela připraveným. Svědčí o tom řada hotelů ve výstavbě, k některým z nich ani ještě nevede silnice, nebo naopak silnice, která vede do nikam. Pláže byly prázdné, neviděl jsem, že by se někdo jiný koupal, nebo na plážích vůbec byl. Z dalších míst, která na Farasanu stojí za zmínku je rozbořený House of Riffai, nebo pozůstatky původního osídlení Al Qesar. Oběma místům ale stačí časová dotace v řádu minut.

Farasan byl ten důvod, proč jsem navštívil Gizan. Gizan sám o sobě buď není nijak zajímavý, nebo mi ta zajímavost unikla. Gizan oproti Rijádu, nebo Džiddě není ani moderní a ani bohaté město. Mimo hlavní třídu plnou obchodů, restaurací a neonových nápisů naopak působí spíše zanedbaně a polorozbořeně. Ze zajímavých míst nabídne Turks Castle, který měl být díky kavárnám a vodním dýmkám místem plným života, ale nebyl v něm vůbec nikdo, nebo Heritage Village a vedle ležící zábavní park, kde sem tam aspoň nějaký člověk byl. Návštěvu Gizanu jsem ukončil večeří v Robot Restaurant kde mi jídlo na tácku přivezl robot.  

Riyadh

Hlavní město Saúdské Arábie, leží uprostřed pouště a žije v něm okolo 8 milionů obyvatel. Rijád je moderní velkoměsto s několika ikonickými budovami. Nejznámější je zřejmě Burj Al-Mamlakah, neboli Věž Království, která svým tvarem připomíná otvírák na pivo. Výška budovy je 302 metrů a v posledním patře se nachází spojovací most, kam se lze za nějakých 400 Kč dostat dvěma rychlovýtahy. Sky Bridge, jak se tento koridor nazývá je v noci osvětlen a mění barvy. V dolních patrech se nachází obchodní centrum s luxusními obchody, ve vyšších pak třeba restaurace. Zajímavým místem je i z hlíny vystavěná pevnost Al-Masmak. Ta byla postavena ve druhé polovině 19. století a chránil Rijád před nájezdy nepřátel. Dnes je v pevnosti muzeum věnované historii Rijádu a Saúdské Arábie. V nejbližším okolí se pak nachází několik bazarů, nebo restaurací. Místo je to velmi oblíbené a hlavně večer je plné lidí. Na místních bazarech pak lze vidět smlouvání a dražení různých předmětů, které dokáží přerušit snad jen pravidelné modlitby. Na okraji Rijádu pak vzniká rozlehlý skanzen Diriyah, v podstatě celé město z hliněných domů, s pevností, trhy a dalšími aktivitami, které by měly živě ukazovat arabskou historii a kulturu. Vypadalo to velmi slibně, SA do projektu investovala v přepočtu stovky miliard korun ale v době mé návštěvy toto místo ještě nebylo dokončeno. Mělo by být hotovo snad během příštího roku. Za Rijádem se pak nachází poušť Thumamah, která je zároveň národním parkem. Zaujme oranžovým zbarvením písku, ale bohužel také všudypřítomným poházeným bordelem. Plastové lahve, obaly a další odpad je často vyhazován na zem. Hlavně kolem silnic bude těžké najít kus pouště, který by takto nebyl vylepšen. To ale neplatí jen pro Thumamah, ale i pro řadu dalších míst. Jestli je tedy něco, co bych hodnotil na Arábii negativně, pak je to právě neschopnost, nebo neochota neznečišťovat si vlastní zem více, než je nutné. V celé oblasti národního parku Thumamah se nachází řada kempů, kde si můžete domluvit jízdu po poušti na čtyřkolkách, na velbloudech, nebo třeba kempovat. Dají se najít i různé pouštní stavby, nebo celé hliněné vesničky. Na druhém konci pouště směrem od Rijádu se pak nachází trh s velbloudy. Množství ohrad, snad tisíce kusů těchto zvířat, obchody s velbloudím masem, nebo mlékem. Kdo má rád tato zvířata, bude se mu tohle místo jistě líbit. K vidění jsou velbloudi různých druhů a velikostí, já jsem měl to štěstí, že jsem byl pozván do ohrady i k malému 3 dennímu velblouďátku.