Ukrajina

Navštíveno: 2013, 2016, 2x 2017, 2021

Itinerář:

• Kyjev
• Černobyl
• Dnipro
• Záporoží
• Skadovsk
• Džarylgač
• Heničesk
• Jalta
• Alušta
• Sevastopol
• Oděsa

Poprvé jsem měl možnost navštívit Ukrajinu v roce 2013. Tehdy jsem se autem vydal z Kyjeva přes Cherson na Krym, kde jsem se několik dní pohyboval po jeho jižním cípu, mezi Jaltou, Aluštou a Sevastopolem a následně jsem se přes Oděsu vrátil zpět do Kyjeva. Naposledy jsem podobnou cestu podnikl v roce 2021, kdy jsem z Kyjeva zamířil přes Dnipro, Záporoží a Melitopol k Heničesku na břehu Azovského moře a přes Skadovsk a ostrov Džarylgač do Oděsy a následně opět do Kyjeva. V mezidobí jsem několikrát navštívil Kyjev a jednou i místo havárie jaderné elektrárny V. I. Lenina, více známou jako Černobyl. Z těchto cest pocházejí záběry i mé zkušenosti s Ukrajinou. 

Pokud nejste milovníky autobusové dopravy, pak pravděpodobně na Ukrajinu vyrazíte letecky. S velkou pravděpodobností přiletíte do Kyjeva, případně Lvova, nebo Oděsy. Variantou je i Charkov. Ve všech případech se jedná o lety společnosti Wizz Air z Pardubic. Z Vídně je navíc možno se stejnou společností letět i do Záporoží. Variantou je i Ukraine International Airlines, ale v porovnání třeba s Wizzem jsou některé jejich ceny nesmyslné. Wizz z Pardubic dokonce nabízí přílet do obou Kyjevských letišť, tedy Boryspol, nebo Žuljany. Pokud to situace, nebo cestovní plán nevyžaduje jinak, volil bych Žuljany. Je to menší letiště se snadnější orientací a je výrazně blíž centru. Před letištní halou se nachází parkoviště a za ním hned autobusová zastávka. Autobusy jezdí v krátkých intervalech a během chvíle vás odvezou do centra, nebo k metru. Pokud nespěcháte, nebo naopak máte dostatek času při čekání před odletem, můžete navštívit letecké muzeum Olega Antonova. To je asi kilometr od letiště. Stačí vyjít z haly, projít parkovištěm a první možnou cestou doprava. Cena za vstup je 100 Hřiven, tj. nějakých 80 Kč. Exponátů je tam opravdu hodně, jde samozřejmě hlavně o sovětské stroje, ale to na zajímavosti vůbec nic neubírá. Odkaz na stránky muzea zde: https://aviamuseum.com.ua Další výhodou oproti Boryspolu je poloha letiště. Boryspol je za Kyjevem, cesta trvá déle a výjimkou nejsou ani zácpy na prospektu Mikoly Bažana, což je taková magistrála směrem do Boryspolu. 

Služby jako Airbnb, nebo Booking samozřejmě na Ukrajině fungují. Jsem zvyklý využívat spíše Booking. Pokud jsem ale musel řešit nějaké nesrovnalosti, nebo problémy s ubytováním, pak to bylo hlavně na Ukrajině. Oplatí se tedy více než jindy a jinde sledovat u patřičných ubikací reference. Pokud se jedná o standardní hotel, mělo by vše být bez problémů. Ty se naopak dají očekávat u apartmánů. Jeden přes Booking zarezervovaný apartmán v Kyjevě se mi ozval přes Whatsapp s tím, abych jim poslal peníze předem. Okamžitě storno, žádné platby předem a už vůbec ne mimo systém Bookingu. U dalšího apartmánu mi zase majitelka napsala, že u Bookingu došlo ke dvojí rezervaci na stejný termín u stejného apartmánu a místo původního bydlení na Majdanu nabídla levnější variantu na Chreščatyku. To je ještě ta lepší varianta, navíc bydlet na Majdanu, nebo na Chreščatyku je téměř to samé. Byť si o údajné dvojí rezervaci, jako zámince myslím, že je to hovadina, tak jsem nakonec ubytování na Chreščatyku vzal a dostal jsem pěkný apartmán za dobrou cenu. O pár dní později v Oděse jsem se ale na pár hodin ocitnul vyloženě na ulici. Zabookované ubytování sice nejdříve reagovalo na zprávy, ale v den příjezdu už nikoliv, dovolat se nešlo, dozvonit taky ne. Booking mi sice sehnal náhradní ubytování, ale výrazně dražší, než to původní. Dovolat se na českou kancelář Bookingu bylo téměř nemožné, takže jsem vše řešil s kanceláří v Londýně. Po několika hodinách jsem se nakonec ubytoval, ale bylo už po půlnoci, takže z prvního večera v Oděse nebylo nic. Rozdíl v ceně mi Booking sice vyrovnal, ale trvalo to asi tři měsíce. Moje zkušenost je tedy taková, že se na Ukrajině vyskytuje mezi ubytovacími zařízeními dost inzerátů, které jsou buď ne zcela pravdivé, nebo vyloženě podvodné. Cílem je buď vylákat peníze předem, případně zlákat hosta na fiktivní ubytování a následně ho "přeubytovat" jinam za nějakou provizi. Což je ta lepší varianta. Pokud nastane ta horší, okamžitě bych volal do Bookingu, najdou vám alternativní ubytování a následně refundují přeplatek. Ale komunikace s nimi tedy 21. století úplně neodpovídala. V každém případě se oplatí věnovat více času a pozornosti už samotnému hledání ubytování. Pokud budete řešit, kde se ubytovat v Kyjevě, pak bych doporučil okolí Majdanu, Chreščatyku, nebo třeba čtvrť Podil. V Podilu je dobrým orientačním bodem Kontraktova Ploščaď. Je tam stanice metra, staví tam maršrutka z letiště Žuljany a nachází se tam i pobočka jídelen Puzata Hata s bohatým výběrem ukrajinských jídel. A asi půl kilometru z náměstí je to k nábřeží Dněpru. 

Pokud budete bydlet v apartmánu a nebude se jednat o nějaký nový dům, pak často mohou společné prostory domu vypadat poměrně neutěšeně, jako třeba na fotkách níže. Samotné byty a apartmány bývají ale v dobrém stavu. Chcete-li krásnou chodbu, běžte radši bydlet do hotelu. Já bych ale do hotelu nešel.

Kyjev

Kyjev je krásné město, je tam spousta míst, kam se dá zajít, strávit se tam dá i několik dní, aniž by se člověk nudil. A pokud by přece docházely nápady, denní zájezd do Černobylu může být taky dobrou volbou. V rámci Kyjeva patří mezi nejznámější místa náměstí Majdan, Kyjevskopečerská lávra, Chrám sv. Michaila, Chrám sv. Sofie a spousta dalších chrámů, monumentální památník Rodina Mať, nebo nábřeží Dněpru u říčního přístavu (Poštova ploščaď). Aktivně odpočinout se dá v Hidroparku. Jede tam metro a na místě jsou písečné pláže, hřiště na různé sporty, velká venkovní posilovna, ale i nějaké restaurace a bary. V Kyjevě se nachází i celá řada muzeí, známé je hlavně Muzeum Černobylu, které se nachází nedaleko náměstí Kontraktova Ploščaď. To bych volil v případě, pokud mě tématika zajímá, ale nemůžu, nebo nemám čas navštívit přímo Černobylskou zónu. Jinak je samozřejmě lepší vše vidět na vlastní oči. Pro fajnšmekry je otevřeno i Muzeum historie toalet, ale řekněme, že já jsem tam byl, aby vy jste nemuseli. Co ale za vidění stojí, to je Národní muzeum historie Ukrajiny. Nachází se v podstavci památníku Rodina Mať, nebo též Matka Vlast, nebo Motherland Monument. V muzeu je k vidění řada artefaktů a fotografií z 2. světové války, ale též z novodobého konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. O leteckém muzeu Olega Antonova už jsem psal výše a rovněž doporučuji k návštěvě. V Kyjevě nechybí ani ZOO, jen některá zvířata působí takovým smutným dojmem, ale třeba budou mít radost, když se na ně půjdete podívat a přispěte tím i na jejich krmení. 

Černobyl

Černobyl je uzavřená oblast a pro vstup do ní je potřeba povolení. Pominu teď lidi, kteří se snaží do zóny vniknout nelegálně, což jistě lze, ale má to svá rizika a nevýhody. Získat povolení není nic těžkého, dalo by se říct, že základním předpokladem je zaplatit poplatek. Druhým předpokladem je mít platný doklad totožnosti, v našem případě cestovní pas a být starší 18 let. Pak by návštěvě zóny nemělo nic bránit. Vstup i dopravu do do zóny včetně průvodce zajišťují specializované agentury, např. docernobylu.cz, chernobylwel.com, chernobyl-tour.com a další. Zájezd do Černobylu nabízejí i některé cestovní kanceláře, ale buď jedou na Ukrajinu autobusem, což je značně nepohodlné a zdlouhavé, nebo v případě leteckých zájezdů docela drahé. Vstup do zóny, včetně dopravy z Kyjeva a zpět, průvodce a mikrobusu v zóně, vody a oběda stojí za jeden na osobu okolo 100 USD, což je nějakých 2200 Kč. Ubytování v centru Kyjeva v apartmánu se dá bez problému sehnat kolem 1000 Kč na den, ale pokud vám stačí hostel, tak není problém najít nějaký slušný do 300 Kč za den. Letecky s Wizzem z Pardubic do Kyjeva pohodlně najdete letenku v rozmezí 1 - 2 tis. Kč. Myšleno letenku bez přepravy lodního kufru, výběru místa, prioritního odbavení a dalších zbytečností. Víkendový, letecký zájezd do Kyjeva a Černobylu tak s přehledem uskutečníte s rozpočtem kolem 5000 kč za osobu, ale cestovní kanceláře si účtují i pětinásobek této částky.

Bezpečí v zóně. Na to, že se jedná o místo nejhorší jaderné katastrofy v Evropě, tak je celkem bezpečné. Radiace na některých místech naměřit stále lze, těmto místům se říká hotspot. Často se jedná o věci z kovu, jako víko od kanálu, nebo zábradlí. Ale nemusí to být pravidlem. Průvodci tato místa obvykle dobře znají a rádi vám ukážou, jak se u nich rozpípá dozimetr. Je rozumné na tyto věci nesahat, nebo si je neodnášet domů jako suvenýr, pokud nejsou pevně spojena se zemí. U záření záleží nejen na jeho síle, ale i na čase, po který jste mu vystaveni. Hotspotů se není třeba bát, protože u nich strávíte jen malou chvíli a cesty, po kterých vás průvodci povedou jsou čisté. Dozimetr mimo hotspoty nepípal snad ani jednou. Větší pozor je potřeba si dávat kam šlapete, což platí hlavně kolem budov. Někde může něco ležet, nebo být odkrytý kanál apod. Samozřejmě platí, že se nesmíte vzdalovat od své skupinky, nebo chodit někam po vlastní ose. Pro selfíčko do Červeného lesa si jen tak nezaběhnete. Samostatnou kapitolou je vstup do budov. Tam se až snad na jednu školku s jedním nadzemním patrem nesmí. Z videa výše ale vidíte, jak tam běhám po střeše paneláku s výhledem na blok elektrárny, nebo procházím to, co zbylo z některých bytů. Dostat se do většiny budov ale technicky proveditelné je a je to otázka nějaké míry rizika, obezřetnosti, příležitosti a potřeby daného jedince překračovat pravidla.   

Od Kyjeva na východ

Dnipro

Před lety jsem jel z Kyjeva autem až na Krym. Byl to sice dobrý zážitek, ale tentokrát jsem volil noční vlak. Z Kyjeva jezdí do Dnipra noční vlak, vyspíte se a ráno vás vysadí v cíli, což je příjemnější, než celou noc točit volantem. V sezóně jsou vlaky ale poměrně obsazené, je proto dobré si jízdenky koupit předem. Lze to i online zde: booking.uz.gov.ua. Z Kyjeva se lze vlakem vydat i do jiných měst, například do Oděsy. Oděsu ale znám a chtěl jsem vidět i nová místa. Nabízelo se Dnipro a Záporoží, dvě průmyslová města nedaleko od sebe. Dnipro, nebo dříve Dněpropetrovsk je třetí největší město Ukrajiny, jehož existence je spjata hlavně s průmyslem. Přes den na mě Dnipro působilo hodně šedě, dojem se zlepšil večer. Tma schovala šeď a četná neonová osvětlení a hodně lidí v ulicích dávaly městu mnohem veselejší ráz. Nechci ale Dnipro hodnotit nějak obšírněji, zase tolik času jsem tam nestrávil. Z míst, která mě zaujala musím zmínit železobetonovou operní síň v parku Lazary Globy, která pravděpodobně přečká i soudný den, Park raket, jež je tvořen třemi odstavenými raketami, židovské centrum Menorah, nebo stavbu hotelu Parus. Hotel, stejně jako mnoho staveb sovětské éry, spotřeboval mnoho zdrojů, ale nikdy nebyl uveden do provozu. A už ani nikdy nebude, protože řeka Dněpr podemílá jeho základy. Odhaduji, že i jeho odstranění by bylo natolik nákladné a náročné, že se prostě jednou zřítí do řeky. Do té doby bude radost dělat jen milovníkům adrenalinu a opuštěných staveb. Nejsnadnější přístup do něj je prý v zimě, když se kolem hotelu na straně od řeky vytvoří led. Přes něj se pak na pozemek lze dostat. Pozemní cestu za plotem s ostnatým drátem hlídají psi a o žádné přítulné plemeno se opravdu nejedná. Další nástraha může čekat uvnitř hotelu, v přízemí do prvního patra prý byly odstraněny schody. Ale těžko říct, nebyl jsem tam.         

Heničesk, Skadovsk, Džarylgač

Na Heničesku je zajímavé hlavně jezero, které se nachází kousek za městem a je známé pro svou růžovou až oranžovou barvu. Tu způsobuje bakterie, která produkuje karoten. Jezero se nachází na úrovni Krymu, ze strany Azovského moře, ale stále na území Ukrajiny. Dostat se k němu jakkoliv jinak, než autem asi nedává moc smysl. Po cestě vlakem z Kyjeva do Dnipra jsem přesedlal právě na osobní auto z půjčovny a dále přes Záporoží pokračoval autem. Růžové jezero jsem předtím nikdy neviděl, ale jet dva dny z Kyjeva jen kvůli několika okamžikům u růžové vodní hladiny, to už vyžaduje silnou motivaci a zálibu v této barvě. Pro mě to byla jen dílčí zastávka na cestě na ostrov Džarylgač. Tomuto ostrovu se říká Ukrajinské Maledivy a jedná se o trvale neobývaný ostrov s národním parkem. Trvale neobývaný ale neznamená, že na něm nebudou lidi. Bude jich tam celkem hodně, loď ze Skadovsku se denně třikrát otočí sem a tam. Po páté hodině ale odjíždí poslední loď a na ostrově zůstanou jen ti, kteří tam nocují a pláže se tak poměrně vylidní. Na ostrově si lze půjčit stan, případně si vzít svůj a přespat na něm. Ráno při východu slunce pak lze pozorovat třeba delfíny prohánějící se kolem ostrova. Ostrov se nachází se v Černém moři a nejsnadnější cesta na něj je lodí z města Skadovsk. Zůstal jsem na něm jednu noc, ale klidně bych zůstal i déle. Naopak ve Skadovsku není moc důvod se zdržovat. Přeplněná pláž a lunapark s ruským kolem Džarylgači nemůže konkurovat. Protože jsem ale dorazil až večer, musel jsem ve Skadovsku nocovat a čekat na loď. 

Oděsa

Ze Skadovsku přes Kherson a Mykolaiv je to nějakých 200 km do Oděsy. Poprvé jsem viděl Oděsu v roce 2013, podruhé v roce 2016 a potřetí teď, v roce 2021. Pokaždé jsem ji poznal jinak, vždy mě zaujala něčím jiným a asi navždy zůstane mým oblíbeným městem, i když ji už nevidím tak růžově. V Oděse se můžete bavit v Arkadii, nebo na Děrybasivské ulici, opalovat se na pláži Lanžeron, zajít si do opery, na fotbal, nebo do katakomb. Oděsa má krásné centrum, místy připomíná třeba Vídeň. Mimo centrum bych ale ubytování nehledal. Ideální místo je od Potěmkynových schodů směrem na Lanžeron. Doprava autem v Oděse může být náročná kvůli častým zácpám, to často z výběru vylučuje i taxíky a maršrutky. Protože je pod městem rozsáhlá síť katakomb a tunelů, není v Oděse metro, přestože se jedná o město s více než milionem obyvatel. Řešením může být tramvaj, nebo chození pěšky, případně třeba kolo. Ale pokud budete bydlet v centru, dá se vše pěšky zvládnout.  

Krym

Krym je tak nějak v poslední době zvyklý měnit své majitele. V 18. století ho Tatarům přebralo Ruské impérium, od toho si ho za druhé světové války na pár let vzalo nacistické Německo, než ho zpět dobyl Sovětský svaz a v roce 1954 ho začlenil do Ukrajinské SSR. Po rozpadu SSSR náležel Krym Ukrajině až do roku 2014, kdy se ho zmocnila Ruská federace. Krym dlouho sloužil jako letovisko a dovolenkový ráj pro celý Sovětský svaz. Kromě jiných středisek jako Sudak, Jalta, nebo Alušta se na Krymu nachází i slavný pionýrský tábor Artěk. Významným vojenským přístavem pak je Sevastopol. 

Na Krymu se nachází pionýrský tábor Artěk. Tam v dobách největší slávy jezdívaly vybrané děti z celého SSSR, aby se bavily a družily. Protože zájem byl obrovský a míst bylo omezeně, dostávaly se do tábora hlavně děti vysokých úředníků a straníků. Z významných hostů té doby ho ale navštívili třeba Jurij Gagarin, nebo Fidel Castro. O Artěku kolují i zvěsti, že ho Sověti postavili i za účelem promíchání genů mezi různými národy sovětského impéria, k čemuž prý zdárně mezi pionýry a pionýrkami během dlouhých letních večerů docházelo. 

Půjčení auta na Ukrajině

Auto jsem měl na Ukrajině půjčené dvakrát. Nejdříve jsem jel z Kyjeva na Krym do Jalty a přes Oděsu zpět do Kyjeva. Podruhé z Dnipra přes Záporoží, Heničesk, Skadovsk a Oděsu zase do Dnipra. Poprvé byl problém katastrofální stav půjčeného auta, podruhé katastrofální stav silnic. První problém s autem byl spíše vinou výběru půjčovny. Jednalo se o nějakou lokální firmu a tato zkušenost mě naučila dvě věci. Pneumatika, která je sjetá na plátno vydrží ještě stovky kilometrů zatížení. Druhá věc je, že si radši připlatím u ověřené autopůjčovny, nebo-li obecně nešetřím na špatných místech. Ono první auto mělo pneumatiky sjeté tak, že na nich nebyl žádný vzorek, nesvítila světla, řízení silně táhlo do strany a mělo prázdnou nádrž. To je trošku jiný standard, než který by člověk zvyklý na západní úroveň služeb čekal. Přes to všechno měla autopůjčovna ještě tolik drzosti, že nevrátila ani depozit. Asi za tu prasklou pneumatiku, která nevydržela jízdu po dálnici. Podruhé, tedy letos bylo auto v pořádku, ale naprosto nevhodné na stav silnic, hlavně tedy z Oděsy na Kryvyi Rih. Ty byly bez přehánění vhodné tak pro armádní transportér. Silnice v podobném stavu ale nejsou na Ukrajině ničím výjimečným ani na jiných místech a hlavně v noci může jízda některými úseky skončit třeba proražením pneumatik. Ve dne totiž obvykle vidíte, že ze silnice trčí něco jako hrot z asfaltu, nebo naopak hodně asfaltu někde chybí. Na druhou stranu, lze najít i pěkné úseky silnic, kde se dá jet i bez obav. Počítat je ale třeba se vším.

Doprava na Ukrajině

Hromandá doprava ve městech funguje dobře. V Kyjevě je nejsnadnější a nejlevnější použít metro. Lístek s QR kódem lze koupit v každé stanici, buď u automatu, nebo v kase. Dříve se používaly takové plastové, zelené žetonky, ale pokrok se nevyhnul ani turniketům kyjevského metra. Jízda vyjde asi na 6 Kč. Součástí kyjevského metra je i nejhlubší stanice metra na světě. Jmenuje se Arsenalna, je 105,5 metrů pod zemí a pokud pojedete ke Kyjevskopečerské lávře a Monumentu Rodině Mať metrem, pak právě na této stanici budete vystupovat. Pro dopravu na letiště, nebo kamkoliv jinam po měste lze využít žluté maršrutky (minibusy), nebo třeba Uber. Ceny Uberu jsou velmi příznivé, často se svezete za pár desetikorun. To platí pro celou Ukrajinu. Na delší trasy mezi městy lze kromě auta využít vlak. Lístky je lepší koupit předem na booking.uz.gov.ua. Ideální variantou jsou noční vlaky, večer nasednete, vyspíte se a ráno vás čerstvé vysadí v cíli. Prostěradlo i peřinu dostanete v ceně jízdenky, předem si můžete objednat i jeden, nebo dva čaje ze samovaru, které vám přinese průvodčí. Noční vlak jsem na Ukrajině použil třikrát a vždy vše na čas, v pořádku a bez problémů. Ceny závisí na cílové destinaci, ale pokud to bude třeba Oděsa, nebo Dnipro, pak lze počítat v jednotkách stokorun za jednu jízdu. V Oděse je i letiště, je tak možné tam letět třeba z Kyjeva, nebo z Čech přímo z Pardubic. 

Jídlo na Ukrajině

Na Ukrajině samozřejmě nechybí sítě různých západních fastfoodů, nebo pizzerií a kebabů, ale naštěstí se jim zcela nepodařilo vytlačit ani lokální stravu. Není tak problém ochutnat tradiční pokrmy, jako boršč, soljanka, okroška, různé varenyky, pyrožky, nebo masné pokrmy. Doporučil bych síť jídelen Puzata Hata, ty jsou hlavně v Kyjevě, ale dají se najít i v jiných městech. Například v Dněpru na ulici Mykhaila Hrushevskoho. V Kyjevě je jedna na Kontraktove ploščadi, další na Majdaně, Chreščatyku a u vlakového nádraží za KFC. V Oděse je podobná restaurace v suterénu Galerie Afyna, jmenuje se Romeo a Bagetta. Jak Puzata Hata, tak Romeo jsou takové táckárny, kde s tácem postupujete kolem pultu s jídly. Výhoda je, že i když se nedomluvíte rusky, tak stačí jen ukázat a obsluha vám naloží na talíř co chcete a kolik chcete. Ceny jsou stále přívětivé, ale i na Ukrajině samozřejmě ceny rostou a se situací před pěti, nebo více lety se srovnávat nedají, to byly opravdu hody za pár korun. Za tác s hlavním jídlem, polévkou, pitím, salátem, nebo zákuskem dáte dnes kolem 150 kč, což je pořád dobré. 

Závěrem. Nebát se vyrazit. Ukrajina je zajímavá, je velká, může nabídnout města, přírodu, hory, moře a řadu menších, či větších odlišností od toho, na co jsme třeba zvyklí. Dostat se tam je levné, rychlé a snadné, ani víza nejsou potřeba. Ideální volba pro začínající dobrodruhy.