Uzbekistán

Uzbek railways

Navštíveno: 2024

Itinerář:

• Urgenč
• Khiva
• Nukus
• Mojnak
• Bukhara
• Samarkand
• Termez
• Taškent

Cestování v postsovětských republik mě baví a užívám si to. Vždy si říkám, že bych mohl vyrazit i někam jinam a nakonec vždy skončím v postsovětském prostoru. Tentokrát ze všech někdejších svazových republik zvítězil Uzbekistán, do kterého jsem se přesunul letecky z ázerbájdžánského Baku, kde jsem trávil 10 předchozích dní. Přistál jsem v Urgenči, kde jsem i přečkal noc a dopoledne se pak maršrutkou přesunul do Khivy.    

Khiva

Vznik Khivy se datuje k 6. století, ovšem většina staveb, které dnes jezdí obdivovat turisté je mnohem mladšího data. To ovšem místu nikterak neubírá na atraktivitě. V 17. - 19. století byla Khiva společně s Bukharou centrem obchodu s otroky a právě otroci v té době pracovali i na výstavbě opevněného centra města Itchan Kala. Symbolem města je minaret Kalta Minor, který doslova znamená krátký minaret. Vysoký je 29 metrů, ovšem projektován byl na více než dvojnásobnou výšku. Po zabití tehdejšího vládce města však byla jeho stavba zastavena. Přestože minaret své plánované výšky nikdy nedosáhl, stal se jedinečným symbolem města a stěží si v dnešní době představit Khivu bez něj. 

Aralské jezero

Aralské jezero, nazývané pro svou velikost i mořem ještě před několika desítkami let poskytovalo obživu tisícům lidí. Z přístavů Aralsk a Mujnak vyrážely flotily rybářských lodí a vracely se naplněné rybami. Dnes stejné lodě můžete vidět ležet v písku a rezavět tam, kde dříve bylo mořské dno. Na vině je ekologická katastrofa způsobená sovětskou snahou o pěstování bavlny v poušti. Na zavlažování bavlníkových plantáží totiž byla využita voda z řek Amurdarji a Syrdarji, které jezero tisíce let napájely. Důsledkem toho jezero začalo vysychat. Dnes je v něm jen 10% původního obsahu vody a zbylá voda je navíc znečištěná a otrávená chemikáliemi z hnojiv z plantáží.

Do Mojnaku můžete dorazit autobusem, nebo autem. Do někdejšího přístavního města vede rozbitá cesta a autem to z Khivy trvá zhruba 5 hodin. Po vyčerpávající cestě můžete navštívit malé muzeum, nebo sejít k pohřebišti rybářských lodí. Kdo by se chtěl vydat až k břehům jezera, musí si zajistit auta 4x4, které tam zvědavce vozí. 

Bukhara

Bukhara byla centrem kultury a vzdělanosti v celé Střední Asii. Město ležící na Hedvábné stezce je starším 2000 let. Ve městě se nachází mauzolea, medresy, minarety a spoustu dalších historických staveb. Zaujme hlavně 46 metrů vysoký minaret Kaljon. Ten mimo jiné sloužil i k popravě zločinců, kteří byli z jeho vrcholu shazováni dolů na zem. Kromě krutého způsobu popravy ale Bukhara proslula hlavně díky slavným rodákům, například islámského lékaře Aviceny, jehož dílo ovlivnilo mnoho následujících generací lékařů.

Samarkand

Samarkand patřil s Bukharou a Khivou mezi nejvýznamnější města na Hedvábné stezce. Město ovládl Alexandr Veliký i Čingischán a básnil o něm cestovatel a obchodník Marco Polo. Dnes je Samarkand druhým největším městem v Uzbekistánu s velkým množstvím zachovalých památek a staveb. Nejznámějším místem je zřejmě náměstí Registan, tvořené třemi madrasami, nebo majestátní mešita Bibi Chanym.

V Samarkandu lze najít i výraznou českou stopu. Pivovar Pulsar, který byl vystaven za pomocí českých projektantů a sládků byl prvním pivovarem v celé Střední Asii. Pivovar je vybaven českou technologií a vaří dle české receptury. Ačkoliv pivní lahev Pulsar etiketou připomíná Plzeňský Prazdroj, chuťově jsem takovou podobnost nenašel. Nedá se ale říct, že by pivo chutnalo špatně, to vůbec ne. 

Tashkent

Hlavní město Uzbekistánu, Taškent bylo během své dlouhé historie ovládáno několika národy, mnohokrát bylo zničeno a znovu vystaveno. Naposledy v roce 1966, kdy byla velká část města srovnána se zemí ničivým zemětřesením. Bylo však opět znovu postaveno. Právě obnova města vtiskla Taškentu typický sovětský vzhled. Důkazem budiž třeba hotel Uzbekistan, který byl v této době postaven a stal se jedním ze symbolů a dominant města. 

V Taškentu jsou velmi oblíbené centra plovu, Besh Qozon. Plov je národní jídlo, jehož základem je rýže a maso. Další přísady se liší dle druhu plovu, kterých je údajně kolem 200. Centrum plovu je vlastně restaurace, kde si plov můžete koupit a sníst, ale hlavně nahlédnout pod ruce mistrům kluchařům, kteří ho denně připravují.

Cestou

Skvělým dopravním prostředkem jsou v Uzbekistánu vlaky. Osobně mám nejradši ty noční, kdy zároveň odpočívám a zároveň se přemisťuji. Ačkoliv z Taškentu jezdí moderní rychlovlak, já si více užívám ty tradiční sovětské soupravy, které stále obstarávají přepravu na většině tratí. Jízdenky nejsou nijak drahé, taková noční jízda vyjde okolo tří stovek korun, což je levnější, než běžné ubytování. Ve vlaku vám uvaří čaj, nebo si můžete koupit občerstvení od lidí procházejících uličkami. 

Závěrem

Uzbekistán je doslova Persií v sovětském balení. Historická centra měst můžete procházet celé hodiny a nepřestanete žasnout nad jejich krásou a stejně tak nepřestanete žasnout, pokud se vydáte za hradby starých měst a pevností a poznáte život lidí i města silně ovlivněná desítkami let v područí Sovětského svazu. Obojí má své kouzlo a v obou případech si ho budete moct vychutnat bez přítomnosti velkého množství turistů. Kromě památek nabízí Uzbekistán i pomník sovětského plánování a přeměny krajiny v podobě bývalého Aralského jezera. V kombinaci s dobrým jídlem, českým pivem ze Samarkandu a poměrně přívětivými cenami je Uzbekistán zcela bezpochyby skvělou destinací pro lidi toužící poznat i něco jiného, než stále více předražené a lidmi přecpané evropské destinace.