Putování po Sovětském svazu

Tahle část světa mě vždy tak nějak fascinovala a přitahovala. Ať je to pro svou kulturní rozmanitost, geografickou rozlehlost, svéráznost sovětského člověka, nebo bohatou historii, která byla často krutá, tvrdá, někdy úsměvná, ale při pohledu zpětně nepochybně zajímavá a fascinující. V žádném případě nechci adorovat sovětský režim jako takový a zavírat oči nad krutostmi, které za desetiletí napáchal, ale taky se na tuto dobu odmítám dívat černě. Když mluvím o Sovětském svazu, tak mám většinou na mysli uskupení zemí na mapě světa v letech minulých a vnímám ho více jako zeměpisný útvar, byť ani historii nelze pominout a některé věci bez ní ani není možné zcela pochopit. Do bývalých svazových republik jezdím moc rád, vždy jsem se tam dobře cítil a znalost ruštiny mi umožňovala mnohem větší interakci s místními lidmi. To v kombinaci se skutečností, že řada míst a měst v bývalých svazových republikách není nijak hojně turisticky navštěvována dává možnost mnohem intenzivnějšího cestovatelského prožitku, než si jen vyfotit Rudé náměstí a koupit si magnetku na ledničku.

Cestopisy ze zemí SSSR

Ázerbájdžán
Arménie
Gruzie
Rusko
Ukrajina
Moldavsko a Podněstří
Lotyšsko
Estonsko
Litva
Bělorusko
Kazachstán
Uzbekistán
Turkmenistán
Tádžikistán
Kyrgystán

Něco málo z historie

Musím se přiznat, že někdy v dobách své povinné školní docházky jsem za Sovětský svaz považoval Rusko a tím to pro mě končilo. Až s postupem času jsem začal zjišťovat, že nic není tak vzdálené pravdě a je to zhruba stejné, jako tvrdit, že Evropská Unie je Německo. Jak moc si jsou oba útvary podobné, nebo odlišné politicky, svými ambicemi a způsobem prosazování svých zájmů posuzovat nechci, ale obyvatelé tří zemí by mohli. Lotyšsko, Estonsko a Litva patřily do Sovětského svazu od roku 1940 až do jeho rozpadu v roce 1991 (Lotyšsko a Litva vyhlásily nezávislost už v roce 1990). V roce 2004 tyto státy přistoupily do Evropské Unie a jsou tak jediné země, které byly součástí SSSR a nyní patří do EU. Vstup Pobaltských zemí do Sovětského svazu v roce 1940 proběhl za účasti Rudé armády, která dohlédla na vyhlášení jednotlivých sovětských, socialistických republik a pomocí tanků a kulometů přesvědčila tyto malé národy k podání žádosti k začlenění do SSSR. Spolu se světlými zítřky tak do Pobaltí přišla násilná kolektivizace a likvidace inteligence a politických odpůrců. Sovětská okupace Pobaltí trvala zhruba rok, než byla v roce 1941 nahrazena okupací Nacistického Německa, které tou dobou nezastavitelně pochodovalo Evropou. Do sovětských rukou se Pobaltí dostalo zpět v roce 1944, když se německá armáda nejdříve zastavila a poté zhroutila u Stalingradu (1942-1943), načež se Sověti chopili iniciativy, hnali Němce až do Berlína a cestou od nich osvobozovali území, která před tím, nebo následně potom sami okupovali.

V období po 1. světové válce vznikly v Pobaltí samostatné státy, Litva, Lotyšsko a Estonsko, byť si svou nezávislost musely proti mocným sousedům v několika střetech uhájit, což se jim až do onoho roku 1940 dařilo. Oproti jiným sovětským republikám tak zažily před sovětskou okupací dvě desetiletí svobody a nezávislosti. Například Kavkazské republiky si nezávislost vyzkoušely na pouhé dva roky, než byly začleněny do Zakavkazské sovětské federativní socialistické republiky.    

Sovětské katastrofy

V roce 1991 došlo k definitivnímu rozpadu Sovětského svazu, ale svéra vlivu se začala hroutit už dříve. Stěží bychom mohli ukázat na jeden jediný důvod konce tohoto uskupení, šlo o souhru náhod, katastrof, špatných rozhodnutí a to vše podpořené téměř neomezenou konzumací vodky, nebo samohonky. 

Černobyl 1986
Zemětřesení v Arménii
Válka v Afghánistánu
Výbuch v továrně Majak
Výbuch v Bajkonuru 1960
Srážka letadel nad Dněproděržinskem 1979
Pád letadla s velením tichomořské flotily
Havárie parníku Alexandr Suvorov 1983
Výbuch vlaků u města Ufa 1989
Sverdlovský incident
Požár metra v Baku 1995
Ponorka K-278 Komsomolec

Sovětské megalomanství je pokladnicí urbexu

  • Radar Duga
  • Kaspická příšera
  • Aralské jezero
  • Car bomba. Největší jaderný výbuch
  • Krymská jaderná elektrárna
  • Betonový cirkus v Kišiněvě
  • Hotel Parus v Kyjevě
  • Opuštěná nemoctnice v Moskvě

Největší sovětské záhady

  • Tajné metro pod Moskvou
  • Hora mrtvých a Djatlovova výprava
  • Tungušský meteorit
  • Zakázaná města
  • Aralsk 7 - továrna na Antrax

Sovětský svaz ve filmu

  • Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina
  • Svéráz národního rybolovu
  • 9. rota
  • Osvobození

Inspirace knihou

Nikolaj Michajlov a Vadim Pokšiševskij napsali v roce 1946 knihu Putování po Sovětském svazu, která v roce 1948 vyšla v překladu a v nákladu 3500 kusů i v tehdejším Československu. Po více než 70 letech se zachovalý exemplář dostal vcelku náhodně v jednom antikvariátu do mých rukou a následně i do mé knihovny. Autoři této knihy popisují svých 7 cest po rozličných regionech tehdejšího Sovětského svazu. 1) Po Moskvě a kolem Moskvy 2) Po Volze na Kavkaz 3) Po jihozápadních stepích 4) K severozápadním mořím 5) Přes severní lesy na Ural 6) Po oasách, pouštích a horách střední Asie 7) Přes Sibiř k Tichému oceánu. V knize jsem na černobílých fotografiích viděl místa, která jsem oněch zhruba 70 let poté měl možnost sám navštívit. To mě přivedlo k myšlence tato místa ještě blíže prostudovat a probádat, porovnat s tehdejším stavem a případně doplnit o další, která v roce 1946 ještě neexistovala.