Putování po Sovětském svazu

Tahle část světa mě vždy tak nějak fascinovala a přitahovala. Ať je to pro svou kulturní rozmanitost, geografickou rozlehlost, svéráznost sovětského člověka, nebo bohatou historii, která byla často krutá, tvrdá, někdy úsměvná, ale při pohledu zpětně nepochybně zajímavá a fascinující. V žádném případě nechci adorovat sovětský režim jako takový a zavírat oči nad krutostmi, které za desetiletí napáchal, ale taky se na tuto dobu odmítám dívat černě. Když mluvím o Sovětském svazu, tak mám většinou na mysli uskupení zemí na mapě světa v letech minulých a vnímám ho více jako zeměpisný útvar, byť ani historii nelze pominout a některé věci bez ní ani není možné zcela pochopit. Do bývalých svazových republik jezdím moc rád, vždy jsem se tam dobře cítil a znalost ruštiny mi umožňovala mnohem větší interakci s místními lidmi. To v kombinaci se skutečností, že řada míst a měst v bývalých svazových republikách není nijak hojně turisticky navštěvována dává možnost mnohem intenzivnějšího cestovatelského prožitku, než si jen vyfotit Rudé náměstí a koupit si magnetku na ledničku.

Cestopisy ze zemí SSSR

Něco málo z historie

Musím se přiznat, že někdy v dobách své povinné školní docházky jsem za Sovětský svaz považoval Rusko a tím to pro mě končilo. Až s postupem času jsem začal zjišťovat, že nic není tak vzdálené pravdě a je to zhruba stejné, jako tvrdit, že Evropská Unie je Německo. Jak moc si jsou oba útvary podobné, nebo odlišné politicky, svými ambicemi a způsobem prosazování svých zájmů posuzovat nechci, ale obyvatelé tří zemí by mohli. Lotyšsko, Estonsko a Litva patřily do Sovětského svazu od roku 1940 až do jeho rozpadu v roce 1991 (Lotyšsko a Litva vyhlásily nezávislost už v roce 1990). V roce 2004 tyto státy přistoupily do Evropské Unie a jsou tak jediné země, které byly součástí SSSR a nyní patří do EU. Vstup Pobaltských zemí do Sovětského svazu v roce 1940 proběhl za účasti Rudé armády, která dohlédla na vyhlášení jednotlivých sovětských, socialistických republik a pomocí tanků a kulometů přesvědčila tyto malé národy k podání žádosti k začlenění do SSSR. Spolu se světlými zítřky tak do Pobaltí přišla násilná kolektivizace a likvidace inteligence a politických odpůrců. Sovětská okupace Pobaltí trvala zhruba rok, než byla v roce 1941 nahrazena okupací Nacistického Německa, které tou dobou nezastavitelně pochodovalo Evropou. Do sovětských rukou se Pobaltí dostalo zpět v roce 1944, když se německá armáda nejdříve zastavila a poté zhroutila u Stalingradu (1942-1943), načež se Sověti chopili iniciativy, hnali Němce až do Berlína a cestou od nich osvobozovali území, která před tím, nebo následně potom sami okupovali.

V období po 1. světové válce vznikly v Pobaltí samostatné státy, Litva, Lotyšsko a Estonsko, byť si svou nezávislost musely proti mocným sousedům v několika střetech uhájit, což se jim až do onoho roku 1940 dařilo. Oproti jiným sovětským republikám tak zažily před sovětskou okupací dvě desetiletí svobody a nezávislosti. Například Kavkazské republiky si nezávislost vyzkoušely na pouhé dva roky, než byly začleněny do Zakavkazské sovětské federativní socialistické republiky.