Moldavsko a Podněstří
Moldavsko, nejchudší a nejméně navštěvovaná země v Evropě. Všudypřítomná chudoba, beznaděj a rozpadající se město. Tak to aspoň mělo být podle všech průvodců, které jsem do té doby pročetl, nebo shlédnul. Osobní dojem ale takový nebyl, byť data jako HDP, nebo počet zahraničních návštěvníků zřejmě hovoří jasně. Musím se přiznat, že když budu psát o Moldavsku, myslím vlastně Kišiněv. Kromě něj jsem viděl venkov z okna maršrutky cestou do Podněstří a zpět, kde jsem strávil den v Tiraspolu. Za výlet od čtvrtku do neděle, včetně cesty, ubytování a útraty na místě jsem zaplatil necelých 3000 Kč, čímž jsem se asi dostal na své dosavadní minimum za uskutečněnou cestu. Za ty peníze jsem dostal zkušenost s novou zemí, byť nebyla zdaleka tak šokující, nebo divoká, jak by se dalo tušit z jiných cestopisů, nebo informací. Ničím mě vyloženě nenadchla, ale rozhodně nezklamala. A byť nevím, jestli někdy najdu důvod se do Moldavska vrátit, tak jsem rád, že jsem tam byl.
Kišiněv
Kišiněv mě celkem mile překvapil. Město sice nemá žádné světoznámé památky, které by lákaly davy turistů z celého světa, ale působí upraveně a klidně. Alespoň pokud jde o centrum a širší okolí. Pro Kišiněv je typické velké množství parků a zelených ploch, ale také slabé a někde žádné osvětlení ulic v nočních hodinách. Pro někoho, kdo na to není zvyklý to může působit zajímavě, ale pocit ohrožení, nebo nebezpečí jsem neměl ani v tmavých uličkách. Moldavsko je známé hlavně produkcí vín, ale mě zachutnala místní piva. Ty jsem chodil ochutnávat hlavně do restaurace Smoke House na ulici Vasile Alecsandri 128. Tam byl výběr z nějakých 20 točených piv místní výroby, kromě toho tam i dobře vaří. Jinak je město plné i hospod s českými pivy, hlavně Kozel a Staropramen jsou vidět docela často.
Ze zajímavých míst v Kišiněve stojí za vidění pozůstatky Sovětského svazu, památník Lenina v parku u jezera Morilor, nebo opuštěný betonový cirkus nacházející se na Strada Circului. Známou stavbou je i Chrám Zrození Krista, která je nedaleko Vítězného oblouku a budovy parlamentu, nebo moldavská verze Potěmkinových schodů opět u jezera Morilor.
Podněstří
Z Kišiněva se lze snadno dostat do Podněsterské Moldavské Republiky, což je útvar s vlastními hranicemi, měnou, vládou a armádou, který ale nikdo na světě (kromě dalších neuznaných republik) neuznává. Do Tiraspolu, což je hlavní město PMR, jezdí každý den maršrutky z autobusového nádraží v Kišiněvě, to se nachází na křížení ulic Mitropolit Varlaam a Strada Tighina. Lístek stojí 50 MDL, což je asi 60 CZK a maršrutka odjíždí, jakmile se naplní. Zpáteční jízdenka se ale kupuje v Tiraspolu, tam nefungují naše platební karty, čili je více než vhodné mít s sebou nějakou hotovost na výměnu za podněsterské Rubly. Stačí MDL, nebo případně Eura. Kurz podněsterského Rublu nikde oficiálně vyhlášený není, ale za 1 Euro jich dostanete asi 18. A zpáteční jízdenka do Tiraspolu vyjde na 50 Rublů. Normální plat v Podněstří je něco mezi 100 - 150 Euro měsíčně, na den tak bohatě stačí vyměnit 10-15 Euro na osobu.
Podněstří bývá popisováno jako skanzen komunismu, na vlajce má jako jediná země světa srp a kladivo a třeba před budovou parlamentu stojí busta Vladimíra Iljiče Lenina. Život tam ale, zdá se, plyne úplně stejně jako všude jinde. Jinak pro Tiraspol platí podobná charakteristika, jako pro Kišiněv. Široké ulice, spousty zeleně, klid a pořádek. Téměř vše zajímavé se nachází na ulici 25. října, kromě likérky Kvint, ta je na ulici Lenina. Ulice Lenina vede od vlakového a autobusového nádraží až k ulici 25. října, Kvint byste tedy pravděpodobně neminete.
Často navštěvovaná místa v Tiraspolu jsou kromě Kvintu, kam lze zajít na exkurzi, budova parlamentu, nebo dům Sovětů. To kvůli sochám Lenina, které před nimi stojí, nebo památník s tankem. Ale takových tankových památníků lze po celém bývalém svazu najít minimálně stovky. V teplém počasí je možné se vykoupat i v Dněstru, nebo zajít do vyhlášené restaurace Back in SSSR. Vaří tam výborně, vodka je extrémně levná a účet dostanete v matrjošce.
Ekonomika Podněstří stojí hlavně na firmě Šerif, která ovládá téměř vše. Od benzínek, po obchody, místní fotbalový klub, ale patří do ní třeba i zmíněný Kvint. A pak je tu obchod se zbraněmi, plynem, ropou, tabákem, což je odvětví, které asi není úplně transparentní, zvlášť v zemi, která nepodléhá žádnému dohledu a kontrole. Ale jako běžný návštěvník země tohle úplně řešit nemusíte, tanky vám tam nikdo na ulici vnucovat nebude.
Tipy
Hned v Kišiněvě na letišti doporučuji koupit sim kartu místního operátora. Já jsem koupil simku od Orange, 100 GB dat a 500 minut volání za 29 MDL (35 Kč). Například T-mobile v ČR nabízí za zhruba dvanáctkrát vyšší cenu desetkrát menší rozsah služeb.
Z letiště, tak jako všude je možné se dostat několika způsoby, hlavně tedy taxislužbou, nebo mhd. MHD je velmi levné, lístek do centra stojí 2 MDL (2,5 Kč). V Moldavsku jsem nikde neviděl Uber, ale funguje tam obdobná služba s aplikací YandexGO. Tu jsem sice nevyužil, ale díval jsem se na ceny a ježdění po městě je v řádech desetikorun.
Jak jsem psal výše, v Podněstří nefungují naše platební karty (nebo jsem alespoň nenašel bankomat, ani terminál, kde by fungovaly), je tedy dobré mít s sebou hotovost pro směnu. Měnil jsem na pobočce Sberbank.
Přechod hranic z Moldavska do Podněstří je bez problému. Maršrutka zastaví u strážní budky, turisti s pasy je postupně předloží vojákovi, který se zeptá na účel návštěvy (turismus) a délku pobytu. Následně vytiskne papír s datem příjezdu a nejpozdějším opuštěním země a vloží ho do pasu. Ten papír je dobré neztratit, neboť cestou zpět ho zase vybírají.